Chuť takto připraveného králíka je poněkud netradiční a pikantní. Rozhodně se jí však nebojte, protože je lahodná a probudí vaše smysly. Na přípravu budeme potřebovat: 1 králíka 6 lžic tekutého medu 3 lžíce dijonské hořčice 1 lžičku strouhaného čerstvého zázvoru 1 lžičku karí 1 lžičku sušeného mletého koriandru 1 lžičku hořčičných semínek několik kuliček zeleného pepře 2 lžíce olivového oleje sůl několik šalotek několik stroužků česneku 50 g másla několik snítek čerstvého koriandru šťávu z jedné limetky Na přílohu: 250 g kuskusu 2 hrsti hrozinek 1 hrst pistáciových oříšků 0,5 litru zeleninového vývaru Králíka nejprve naporcujeme. Oddělíme dvě stehýnka, hřbet rozdělíme na tři části a použijeme také dva přední běhy. Zbytky použijeme později na vývar. Maso králíka je velmi dietní, zdravé a delikátní, ale moc ho není, bohužel. Další postup je velmi jednoduchý. Smícháme med, hořčici, strouhaný zázvor, olej, karí, sůl, sušený koriandr a hořčičné semínko. Kuličky zeleného pepře rozdrtíme ve hmoždíři a rovněž je přidáme do marinády. Porce králíka marinádou zalijeme, důkladně je v ní obalíme a necháme zakryté v chladu odležet 12 hodin. Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Do pečící nádoby přemístíme králíka i s marinádou. Do ní přidáme celé oloupané šalotky a stroužky česneku. Porce králíka otáčíme a potíráme marinádou. Při pečení dbáme, by se pečínka nepřipalovala. Proto, je-li již marinády málo, můžeme králíka jen velmi mírně podlít horkým vývarem. Před dokončením by porce králíka měly mít karamelovou barvu. Nakonec přidáme do šťávy pro zjemnění máslo. Mezitím si připravíme kuskus. Promíchaný s nakrájenými hrozinkami ho ve větší misce zalijeme horkým vývarem v poměru asi 1 díl kuskusu : 2 díly vývaru. Vše promícháme a necháme odstát. Po deseti minutách opět promícháme a na dalších asi pět minut zakryjeme. Můžeme podávat. Na nahřátý talíř dáme porci kuskusu, který posypeme nasekanými pistáciovými oříšky. Porci králíka společně se šťávou, karamelizovaným česnekem a šalotkami posypeme nahrubo nakrájeným čerstvým koriandrem. Pokud na specifickou chuť čerstvého koriandru nejste zvyklí, raději se mu vyhněte nebo ho nahraďte plocholistou petrželkou. Poté vše zakápneme limetkovou šťávou. Dobrou chuť!...

Není černá jako černá. Já osobně velmi nerada jím z tmavého porcelánu. Naštěstí doba, kdy vám v restauraci ve snaze odlišit se přinesli jídlo na hranatém černém talíři, už skončila. Pro někoho však může být stejně odpudivé černé jídlo. Ale dovoluji si tvrdit, že pokud máte rádi těstoviny, tak tyhle si rovněž zamilujete. Sépiový inkoust, kterým jsem obarvila těsto, dodá těstovinám lehounký rybí nádech. Protože tekutý sépiový inkoust těsto nepatrně naředí, poměry mouky jsem tentokrát zkombinovala jedna ku jedné. Připravila jsem si: 150 g hladké mouky 150 g semoliny 3 vejce špetku soli dvě balení sépiového inkoustu Abychom dosáhli jednolité barvy těsta, začneme tím, že sépiový inkoust velmi důkladně promícháme s vejci. Teprve pak vejce přidáme do směsi mouky se solí a dokonale propracujeme. Pokud se těsto bude lepit, přidáme mouku podle potřeby. Těsto zabalené v potravinové folii odložíme na 30 minut do lednice. Poté pomocí strojku na těstoviny zpracujeme pláty těsta, ze kterých pak tvoříme na nudle – také pomocí strojku nebo si širší pruhy můžeme nakrájet rádlem. K této variantě jsem se přiklonila i já, protože mám ráda nudle opravdu široké. Použití rádla byla však také nutnost, protože právě v tuto chvíli životnost mého již v pořadí druhého strojku na těstoviny skončila. Hotové nudle odkládáme na plochu lehce zasypanou moukou. Poté necháme těstoviny asi 30 minut schnout. A způsob sušení nechávám na vaší fantazii… Než těstoviny proschnou, je čas připravit si mořské plody. Ty jsou nejvhodnějším doplňkem černých sépiových těstovin. Na čtyři porce jsem si připravila: 1 menší oliheň 12 krevet 12 koktejlových rajčátek 2 dcl bílého vína 4 lžíce olivového oleje 2 citróny Nejdříve si připravíme oliheň. Právě z ní sépiový inkoust obvykle pochází. Já však měla inkoust koupený a oliheň byla už také opracovaná z obchodu. Znamená to, že hlava byla oddělena od těla a byl odstraněn váček s inkoustem. Zbývalo pouze vyjmout dlouhou průhlednou kost (bývá jedna a třeba i nějaká další, menší), poté oliheň oloupat a nakrájet na úzké proužky. Krevetám jsem odtrhla hlavu a obvyklým způsobem je oloupala. Na pánvi jsem rozehřála olivový olej a postupně jsem vkládala sépiové kroužky, krevety a nakonec rajčátka nakrájená na poloviny. To celé jsem po krátkém prudkém orestování zastříkla bílým vínem. Na vedlejší nepřilnavé pánvi jsem nasucho...

Ostrov Korsika leží ve Středozemním moři mezi Francií a Itálií. Korsičané sice všichni umějí francouzsky, ale sami mezi sebou mluví korsicky. Korsičtina je jazykově někde mezi francouzštinou a italštinou. Hodně připomíná latinu, ze které se nezávisle vyvinula. A stejně tak je to i s následujícím receptem: Maso dušené ve víně – velmi typická příprava pro francouzskou kuchyni. A příloha v podobě těstovin s parmazánem – to je nefalšovaná Itálie. Možná právě tak vznikl tento klasický recept. Ještě, než se náš jídelníček začne s přibývajícím sluncem odlehčovat, dala jsem se do přípravy tohoto velmi přitažlivého receptu. Hovězí maso patří mezi mé nejoblíbenější druhy masa a společně s ostatními ingrediencemi dělá tento recept neodolatelným. Připravíme si následující suroviny: 1 kg zadního hovězího masa 1 palici česneku 150 g pancetty (lze nahradit dobře prorostlým uzeným špekem) 2 středně velké cibule hrst sušených, předem namočených hříbků 1 vrchovatou lžičku skořice několik snítek čerstvého rozmarýnu 3 bobkové listy 2 dcl suchého bílého vína 100 g rajčatového protlaku olivový olej čerstvě mletý pepř mořskou sůl Maso zbavíme blan, očistíme a nakrájíme na velké kostky. Každou z nich prošpikujeme klínky česneku a proužky pancetty. Česnek a pancetta (dobrý uzený špek) mají pro tento recept zásadní význam. V hrnci, ve kterém budeme později maso dusit, si rozehřejeme olivový olej. Maso je třeba nejprve opéci, aby získalo barvu, zatáhlo se a na konci zůstalo měkké a šťavnaté. Vkládáme tedy kostky masa do oleje pouze v jedné vrstvě. Opečeme ze všech stran a maso vyjmeme na talíř. Se zbývajícími kostkami masa postup opakujeme. Maso je opečené, v hrnci máme rozpálený olej. Do něho nasypeme zbytek česneku nakrájeného na drobné plátky a jakmile začne růžovět, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a vše krátce zprudka restujeme. Asi po 3 minutách maso vrátíme do hrnce, zalijeme bílým vínem, přidáme rajčatový protlak a vyždímané houby. Vodu z hub si uchováme pro pozdější dolití. Lehce opepříme a osolíme, přidáme větvičku rozmarýnu, bobkový list a skořici. Dusíme na mírném plameni asi 30 minut. Po uplynutí této doby dolijeme vodu těsně nad maso. Pro tento účel použijeme také vodu z namočených hub. Lehce „mijotáme“ (na opravdu mírném plameni táhneme) asi 2,5 – 3 hodiny – do změknutí masa. Pak maso vyndáme, odstraníme bobkový list a větvičky rozmarýnu...

Opět se po nějakém čase vracím k domácím těstovinám. Je to vlastně jakási italská variace na naši klasiku – flíčky s houbami. Ani po přípravě liščích těstovin a bramboračky se také nemohu nabažit spojení čerstvých hub a čerstvé majoránky – je to naprosto nedostižná kombinace! Majoránka Majoránka se dostala do Evropy ve středověku a oblíbily si ji nejvíc dámy, které ji nosily ve svých pugétech, kabelkách a přidávaly si ji do koupelí. Jejími listy se také leštil těžký dubový nábytek a podlahy, aby získaly voňavý lesk. Při bouřce vkládaly dojičky majoránku do věder čerstvě nadojeného mléka a věřily, že je tato rostlina ochrání před sražením a zkysnutím. Z téhož důvodu zřejmě také vznikl majoránkový čaj – bylinkář Gerard jej doporučoval těm, kdo „jsou příliš náchylní ke vzdechům a stýskání“. Nálev z majoránky se pije jako čaj při nachlazení, bolestech hlavy, prostých potížích žaludečních, střevních a nervových. Vývar nebo silice se přidávají do koupelí, masek nebo zábalů ke zmírnění revmatických bolestí. Několik kapek silice nakapat na polštář na podporu spánku. Majoránka je velmi úzce spřízněna s oregánem. Zdroj: Bylinář Vypracování těsta na ravioli je hračka a proto se k nim stále vracím. Pro ravioli, kdy pracovní postup vyžaduje dokonalé slepení jednotlivých vrstev těsta, upřednostňuji hladkou bílou pšeničnou mouku. Těsto jsem zpracovala z těchto surovin: 200 g hladké mouky 2 vajec 2 lžic olivového oleje špetky soli Vypracované těsto odpočívá v lednici a zatím si připravíme náplň, na kterou potřebujeme: několik lesních hub 2 šalotky sůl čerstvě mletý pepř 1 balení ricotty 5 lžic najemno strouhaného parmazánu 2 hrsti lístků čerstvé majoránky olivový olej Houby nakrájíme na menší plátky a společně s najemno nakrájenou šalotkou je osmahneme na tenké vrstvě olivového oleje. Směs dochutíme solí a čerstvě mletým pepřem. Po zchladnutí přidáme jedno balení ricotty, strouhaný parmazán, natrhané lístky majoránky a dobře promícháme. Těsto rozdělíme na dva díly a jednu polovinu vložíme do strojku na těstoviny. Zpracujeme ho stejně jako v tomto případě. Mezeru mezi válci postupně zužujeme, cílem je mít co nejtenčí plát těsta. Ten položíme na podložku posypanou hladkou moukou. Na pruhu těsta si naznačíme místa, kde budeme vykrajovat a do středu pak naklademe náplň. Místo kolem náplně, které se bude slepovat, lehce namočíme vlažnou vodou. Pruh těsta s...

Dostala se mi do ruky kytička medvědího česneku. Kdo tuto bylinku nezná, na první pohled mu přijdou na mysl konvalinky – podoba je zřejmá a proto dávejte pozor na záměnu při sběru ve volné přírodě. Listy medvědího česneku však zdaleka nejsou tak dužnaté a obsahují allicin, takže velmi intenzivně voní po česneku. Medvědí česnek (Allium Ursinum) Medvědí česnek je velmi stará léčivá rostlina a byla známá už Germánům a Keltům. V sídlech z mladší doby kamenné, v předhůří Alp, se našly až překvapivě často zbytky medvědího česneku. Keltové z Walesu tuto rostlinu uctívali, jedli ji před bitvou, aby se tímto způsobem posílili a mohli jít do boje. Vypráví se také, že medvědi ho hledají po zimním spánku, aby si jím pročistili žaludek, střeva a krev. Česnek medvědí má v podstatě všechny vlastnosti našeho česneku, ale je mnohem léčivější. Proto je zvláště vhodný pro jarní omlazovací kúry. V každém případě ovlivňuje funkce žaludku, střev, žlučníku a jater. Této rostlině se také připisuje pozitivní vliv na arteriosklerózu, na vysoký krevní tlak a na poruchy trávení. Lidé s citlivým žaludkem by měli listy a cibulky nakrájet nadrobno, zalít je vřelým mlékem, nechat 2 – 3 hodiny vyluhovat a pak tekutinu pít po doušcích. Mladé rostlinky sbíráme před rozkvětem, cibulky koncem léta nebo na podzim. Cibulky česneku medvědího se mohou používat i místo česneku kuchyňského. Jedna z předností je ta, že i když chutná a voní jako česnek, tak konzument není po česneku cítit. zdroj: internet Pesto z medvědího česneku je variantou klasického pesta Genovese, které obsahuje čerstvou bazalku, česnek, piniová jádra, parmazán a olivový olej. Protože už z názvu je jasné, že česnek přidávat nemusíme, ingrediencí stačí ještě méně: Na výrobu pesta je třeba: svazek dobře omytých listů medvědího česneku 8 ks vlašských ořechů 3 lžíce parmazánu 2 dcl olivového oleje extra virgine špetka soli Pro přípravu jsem tentokrát využila první nádherně slunné soboty. Focení ingrediencí na zahradě se samozřejmě neobešlo bez asistence kocourů… Pak jsem se přesunula do kuchyně pesto vyrobit, ale nenašla se žádná další pomocná tlapka, která by mne následovala. Po sluníčku jsme totiž letos už toužili všichni – i kocouři. Výroba pesta je velmi snadná a rychlá. Do nádoby pro ponorný ruční mixér jsem dala zelené listy a...