Letos naposledy jsem si užila hrušky. Některé jsem ochutnala a z většiny jsem vyrobila domácí zavařeninu. A ne jen tak ledajakou: tahle se zázvorem bude léčivá. Zázvorovník lékařský – zázvor (Zingiber officinale) Pochází z Jižní a Střední Asie. Kořením, které používáme, je oddenek obsahující éterické oleje a pryskyřice, prokukující typickou chuť. Oddenku se také říká „zázvorový kořen“, i když se botanicky o kořen nejedná. Zázvorový čaj a zázvorová lázeň se v asijské alternativní medicíně ordinují při revmatismu, svalových bolestech či nachlazení. Zázvor povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje trávení a uvolňuje žaludeční křeče. zdroj: Lexikon koření Hrušky mají velký obsah vody, která se přípravou odpaří, takže jeden kilogram hrušek vystačil právě jen na dvě sklenice na fotografii. Hrušky oloupeme a zbavíme jadřinců. Nakrájíme na malé kostičky – čím pevnější plody, tím menší kostičky. Lehce se rozvaří, ale přesto bude při konzumaci v každém soustu několik kousků ovoce. Vsypeme je do hrnce a na mírném plameni částečně „rozdusíme“. Můžeme přidat velmi malé množství (asi dvě lžíce) vody. Asi jednu lžíci nastrouhaného čerstvého zázvoru přidáme k rozměklým kouskům hrušek. Část hrušek můžeme rozmačkat vidličkou nebo šťouchadlem na brambory. Důkladně promícháme, přidáme šťávu z poloviny citrónu a vsypeme 250 g třtinového želírovacího cukru. Hrušky, zázvor a želírovací cukr přivedeme k varu a za stálého míchání vaříme na mírném plameni asi 6 minut. Horkou hmotu nalijeme do vroucí vodou vymytých a vysušených sklenic, uzavřeme a otočíme víčkem dolů. Až zavařenina zcela vychladne, uložíme ji do sklepa nebo na jiné chladnější místo. Hrušková zavařenina se, stejně jako meruňková nebo třešňová, dá také výborně využít v kombinaci s různými druhy sýrů. Dobrou chuť!...

Letos jsem se do výroby domácích zavařenin pustila s obrovskou chutí. Jen ve zkratce tu mám recept na zpracování angreštu. Použila jsem: 700 g čerstvého angreštu 500g třtinového želírovacího cukru kus celé skořice přibližně 8 hřebíčků Plody angreštu zbavíme stopek a spodních částí (bubáků). Mně se v tomto případě nejlépe pracuje s nůžkami. Angrešt pak důkladně propláchneme a kuličky překrájíme na poloviny. V hrnci takto upravené plody zasypeme cukrem, přidáme koření a za stálého míchání necháme asi pět minut probublávat. Horké nalijeme do vymytých a vysušených sklenic, uzavřeme a otočíme víčkem dolů. Až zavařenina zcela vychladne, uložíme ji do sklepa nebo na jiné chladnější místo. Angreštová zavařenina je velmi pikantní, možná o trochu více, než rybízová. Pokud máte rádi angrešt, tuhle zavařeninu si určitě oblíbíte. Dobrou chuť!...

Ještě dříve, než úplně skončí jahodová sezóna, tady mám jeden tip na skvělou pikantní zavařeninu. Dejte dohromady jedny z posledních jahod, co jsou na záhonu a přidejte k nim rybíz, který se ještě sluní na keřících. Vznikne skvělá domácí zavařenina, kterou si umím ze všeho nejlépe představit v palačinkách. Moje nejoblíbenější příchuť zavařeniny do palačinek je rybízová, hned po ní jahodová. A tady to máme všechno pohromadě. Budeme potřebovat: 600 g čerstvých jahod 200 g čerstvého rybízu 250 g třtinového želírovacího cukru Ovoce dobře omyjeme, otrháme stopky. Větší část ovoce rozmixujeme ponorným mixérem, zbytek jahod nakrájíme na čtvrtky. Rozmixované i pokrájené ovoce společně s želírovacím cukrem přivedeme k varu a za stálého míchání vaříme na mírném plameni asi 5 – 7 minut. Poté směs rozdělíme do horkou vodou vymytých, vysušených sklenic. Naplněné uzavřené sklenice otočíme asi na pět minut dnem vzhůru.A pak už si můžeme jen pochutnávat. Miluji tohle období a vzpomínky na něj budou třeba při sychravé podzimní snídani sladké zrovna tak… A kdybyste zrovna neměli chuť zavařovat, ale jen tak sedět venku a popíjet třeba koktejl, tak zavařovací sklenice v žádném případě neuklízejte. Taková sklenice totiž poslouží stejně dobře jako šejkr. Stačí trochu podrcený led, dávka vašeho oblíbeného alkoholu, trocha limetkové šťávy a sodovka. Sklenice je také ideální nádobou pro důkladné spojení ingrediencí každé salátové zálivky. Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky se zavařeninou, je zde: Tak tedy na zdraví a dobrou chuť!...

Sychravé sobotní ráno přímo svádí ke zdlouhavé přípravě voňavé snídaně. Úroda podzimních jablíček byla sklizena a já si vzpomněla na jeden starý recept. Rychlý jablečný kompot jsem navíc spojila s klasikou oblíbenou v mnoha zemích. Ve Francii jsou tyhle tousty nazývány „pain perdu“ (ztracený chléb), v anglicky mluvících zemích je to nejčastěji „french toast“ a u nás se velmi podobá „chudým rytířům“. Opečený toust obalený ve skořicovém cukru je s horkým jablečným kompotem dokonalé spojení. Dáme se tedy do vaření. Na snídani pro dva bude třeba: 6 plátků toustového chleba (dá se využít zbylá vánočka, bochánek apod.) 1 vejce 1 dcl plnotučného mléka pár kapek vanilkového extraktu máslo s olivovým olejem na opečení toustů skořicový cukr na obalení toustů 6 jablek 2 vrchovaté lžíce třtinového cukru kus celé skořice hvězdička badyánu asi 6 hřebíčků Badyáník pravý – badyán (Illicium verum) Na pohled zcela nejhezčí koření. Hvězdicovité plody stále zeleného stromu dorůstajícího výšky 8m a stáří 100 let. Jediný badyáník poskytne za jeden rok až 40kg plodů. Ty se pak suší na slunci, přičemž ztrácejí asi tři čtvrtiny hmotnosti. Aromatická síla je skryta ve stěnách plodů. Badyán je bohatý na silici s vysokým obsahem anetholu. V evropské kuchyni začalo hrát toto koření svou roli teprve v 17. století na ruském carském dvoře, jako aroma přidávané do čaje. Rodové jméno Illicium je odvozeno z latinského slova illicere, tedy něco jako „vábit“. Badyán lze žvýkat po dobrém obědě jako podporu trávení a pro osvěžení dechu. Působí proti nadýmání, kašli a bronchitidě. Voní jako anýz, jeho chuť je však plnější a těžší. Botanicky nejsou spřízněny, ale jejich chuťová podobnost vedla v mnoha jazycích k podobnému označení. Je nepostradatelnou součástí směsi koření na svařené víno a také těsta na perníčky. Zdroj: Lexikon koření Badyán bývá také velmi často kombinován se skořicí. Více jsem se o skořici zmínila zde, ale v té době jsem ještě neměla tyto fotografie. Tak obrovské kusy skořice jsou k vidění a také ke koupi v Plzni v obchodě U Antonína. Ale teď už zpět k receptu. Jablka oloupeme, nakrájíme na osminky a zbavíme jádřince. Během loupání uchováváme kousky jablek ve vodě s několika kapkami citrónové šťávy, aby si zachovaly svou světlou barvu. Poté je slijeme a v hrnci na vaření...

Letos jsem se do výroby domácího sirupu pustila hned, jak stonky meduňky začaly nabývat obrovských rozměrů. Její lístky s báječně citrónovou vůní se velmi často používají ke zdobení dezertů a hojně používaný je také meduňkový čaj. Meduňka je však prospěšná celému našemu tělu. Meduňka lékařská (Melissa officinalis) Meduňka je medonosná rostlina, jejíž název vychází z řeckého „melissa – včela“. Meduňka lékařská je u nás pěstována jako trvalka. Kvete nejčastěji bílými květy, ale existují druhy také s bleděmodrými nebo růžovými. Meduňce se daří na slunných a sušších místech, je zimovzdorná a velice vytrvalá. Meduňka tiší bolesti, posiluje nervy, tlumí křeče, upravuje krevní oběh, srdeční činnost a uklidňuje trávící ústrojí. Jedná se o naprosto neškodnou bylinu, kterou je možno užívat i dlouhodobě. Meduňka obsahuje až 0,1% silice, hořčiny, organické kyseliny, třísloviny a látky s dezinfekčním účinkem. Užívá se při nadýmání, žaludečních křečích, neurózách, migréně, závratích či nechutenství. Podobné účinky má také mátová silice. Meduňka působí jako sedativum, takže se používá při stavech úzkosti a nespavosti. Příznivě také působí při chorobách žlučníku a nachlazení. Užívá se v kosmetice jako přísada do bylinných směsí k výrobě výtažků pro posilující koupele a do přípravků určených pro mastnou pleť a mastné vlasy. Přidává se do většiny bylinných pleťových masek, dodává pleti svěžest. Obklady z meduňky se přikládají na pohmožděniny, otoky a místa postižená revmatismem. Sušená meduňka se nedá dlouho skladovat, protože velmi rychle ztrácí aroma. zdroj: Internet Na přípravu sirupu je třeba: asi dvacet delších stonků meduňky 1 kg krystalového cukru 1 sáček (20g) kyseliny citrónové 1,7 převařené vody Ze stonků meduňky jsem otrhala lístky a namočila je do již zchladlé převařené vody. Stejné množství sirupu lze vyrobit i z menšího množství meduňky, ale když nějaký ten lísteček přihodíte, barva i chuť sirupu budou intenzivnější. Listy necháme pokud možno na chladném místě louhovat 24 – 48 hodin. Další den listy odstraníme z jejich vodní lázně a tekutinu přelijeme, nejlépe přes plátno, do hrnce. Na sporáku pak zahříváme mírným plamenem. Přidáme cukr, kyselinu citrónovou a důkladně mícháme. Až se cukr rozpustí, necháme asi tři minuty přejít varem a je hotovo. Mírně zchladlý sirup plníme do vařící vodou vylitých a vysušených lahví. V těchto horkých dnech si tak můžeme smícháním s vodou nebo minerálkou připravit velmi chutný...