Nastal čas grilování, na který se těší snad úplně každý. Na grilu můžeme připravit kompletní menu od předkrmu po dezert. Ale o tom až později. Pro dnešek jsem připravila můj oblíbený salát z grilované zeleniny. Je krásně barevný. A k němu jsem podávala pečený filet lososového pstruha. Potřebujeme: • 1 střední lilek • 2 mladé cukety • 1 červenou papriku • 1 žlutou papriku • několik pazochů zeleného chřestu • olivový olej • šťávu ze dvou citrónů • několik lístků čerstvé bazalky • pažitkové květy • 2 filety lososového pstruha • 2 plátky bylinkového másla • hrubou mořskou sůl podle chuti • čerstvou bagetu Lilek nakrájíme na tenké plátky, stejně tak cukety. Papriku dobře očistíme a nakrájíme na širší pruhy. Zeleninu potřeme olivovým olejem a na mřížce opékáme z obou stran. Odkládáme do misky. Stonkům zeleného chřestu odlomíme spodní část a je-li třeba, ještě ho škrabkou očistíme. Chřest stejně jako zeleninu ogrilujeme. Na grilovanou zeleninu použijeme zálivku z olivového oleje (já raději nefiltrovaný) a citrónové šťávy. Používám poměr 2 díly oleje : 1 díl citrónové šťávy. Dobře protřepeme, třeba v uzavřené skleničce od jogurtu. Touto emulzí zeleninu ochutíme a necháme alespoň půl dne v chladu odležet. Před podáváním přidáme natrhané lístky bazalky, můžeme posypat rozmačkanými květy pažitky nebo jen tak ozdobit kvítky oregana. Filety lososového pstruha očistíme, pinzetou vytaháme nejdelší kosti. Do pečící nádoby kápneme olivový olej, rozetřeme jej a vložíme rybí filety s kůží. Ty z vrchu rovněž zakápneme olivovým olejem a vložíme do rozpálené trouby pod gril asi na 8 minut. Pokud rybu připravujeme na venkovním krytém grilu, položíme ji na olejem potřenou silnou vrstvu alobalu. Doba grilování je podle intenzity ohně a velikosti ryby. Před podáváním necháme na horkém rybím filetu rozpustit plátek bylinkového másla. Pro bylinkové máslo používám směs sušených bylinek, samozřejmě bez soli, kterou promíchám s máslem pokojové teploty. Takto připravená směs je velmi aromatická a vyhovuje mi lépe, než připravená s z čerstvých bylinek. Máslo uchovávám v alobalové rolce v mrazáku. Před použitím stačí z másla pouze odkrojit potřebný počet plátků a z nich alobal sloupnout. K jídlu podáváme plátky bagety, které si případně můžeme zlehka opéci na grilu. Dobrou chuť!...

V obchodech můžeme čas od času narazit na krásné, kulaté cuketky. Společně s bílou cibulí a většími masitými rajčaty pak můžeme vytvořit nejen velmi dobrý, ale také krásně barevně i tvarově souměrný pokrm. Kulaté cukety jsem tentokrát naplnila směsí rýže, kachních jater, bílého vína a bylinek. Tymián dodal nakonec všemu lehký, provensálský ráz. Na vaření si připravíme: 3 kulaté cukety 3 velké bílé cibule (je pevnější, než žlutá) 3 velká rajčata zeleninový vývar 4 stroužky česneku 200 g kachních jater 100 g rýže 50 g výrazného sýra (pecorino, gruyére, parmazán) 1 celé vejce 2 hřebíčky 0,5 dcl suchého bílého vína několik snítek čerstvého tymiánu několik snítek petrželky sůl čerstvě mletý pepř olivový olej Zeleninu dobře očistíme, omyjeme a seřízneme vrchní část – stopku. Ta později poslouží jako víčko. Spodní část můžeme lehce seříznout kvůli lepší stabilitě v pečící nádobě a později pak i na talíři. Cukety a cibule vydlabeme nejlépe vykrajovátkem na meloun tak, aby stěny zůstaly silné asi 1,5 cm. Rajčatům vydlabeme dužinu. Vydlabanou dužinu rajčat ani vnitřek cuketek při další přípravě nepoužijeme. Vydlabané cibulové nádobky pak po dobu 20 – 25 minut velmi mírným varem táhneme v zeleninovém vývaru. Vydlabané vnitřky cibule nakrájíme nadrobno a osmahneme na pánvi s rozehřátým olivovým olejem. Přidáme najemno nasekaný česnek. Jakmile začne česnek růžovět, přidáme na malé kousky nakrájená kachní játra a orestujeme. Po chvilce vše zastříkneme bílým vínem, přidáme lístky tymiánu a krátce podusíme. Nakonec osolíme a opepříme dle vlastní chuti. Poté do zchladlé směsi přidáme předem uvařenou rýži (kterou jsme připravili v lehce osolené vodě společně s kouskem cibule a několika hřebíčky), nastrouhaný sýr, posekanou petrželovou nať a nakonec vmícháme rozšlehané vejce. Směsí naplníme zeleninu a pečeme v troubě předehřáté na 180 stupňů na troše olivového oleje zpočátku v zakryté nádobě a bez zeleninových víček. Po 25 minutách odklopíme, zelenině nasadíme vrchní části a pečeme dalších cca 10 – 15 minut. Směs, která po naplnění zeleniny ještě zbyla, můžeme samostatně zapéci například v kokotce. Podáváme s pečivem a bílým vínem, které jsme použili na vaření… Dobrou chuť!...

Na setkáních pod stany bývá ta pravá chvíle si uvařit nějakou kotlíkovou specialitu. Stačí jen dostatek dřeva a také dostatek času. Vaření v kotlíku rozhodně není příprava minutkového jídla, dlouhé dušení má na maso blahodárný vliv a vždy máte dost porcí pro přátele… Bizoní maso jsem koupila naprostou náhodou a přemýšlela o jeho nejvhodnější úpravě. Myšlenku uvařit z něj guláš jsem okamžitě zavrhla jako svého druhu gastronomické zvěrstvo a snažila se dopátrat informací, jak by asi postupovala při jeho úpravě kuchařka z původního etnika obývajícího lesy na východě severoamerického kontinentu. Tedy žádná mletá paprika, žádný pepř a jiné netypické pochutiny nepřipadaly v úvahu. Kromě plodin, které lesní indiáni sami pěstovali, používali též volně rostoucí lesní plody, které do zásoby sušili a také byliny. Naštěstí nám mezi lidmi, kteří se o život původních obyvatel Ameriky zajímají, pár přátel a ti mně poskytli cenné rady. Na přípravu dušeného bizoního masa jsem nakonec použila: 1700 g bizonního masa 2 cibule jednu dýni 200g sušených brusinek 1 cuketu 2 kukuřičné klasy svazek bylinek (rozmarýn, šalvěj, tymián, oregano) olej ze slunečnicových semínek sůl Podobná letní kuchyně bývá vybavena nejen nádobím… Nezbytné jsou také pomůcky pro rozdělání ohně. Mezi ty patří např. březová kůra, kterou nejlépe uchráníme od vlhkosti ve váčku vyrobeném z vysušeného zvířecího močového měchýře. Dále je samozřejmě třeba voda, která bývala uchovávána ve vysušených a vydlabaných tykvích. Jako zátka pak posloužil třeba kus vyschlého kukuřičného klasu… Základem jídelníčku severoamerických lesních indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii Čerokýzů jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (dýně). Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí jí ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají. Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž „hnojí“ sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že...

Venku je krásně a některé z nás nutí slunce trochu upravit jídelníček. Je čím dál více lidí, kteří si čím dál častěji odpustí k jídlu maso. Buď jim v horkých dnech ani nechutná nebo se mu prostě vyhýbají z přesvědčení. Nespočet nápaditých zeleninových pokrmů najdeme v indické, mexické, thajské a jakékoliv další kuchyni zemí, kde jsou vysoké teploty na denním pořádku. Nejen takové pokrmy jsou pak také náležitě okořeněny. Když prý máme ostré jídlo, vzniká více tepla a tělo potřebuje více vody. Je tak dobře dodržován pitný režim, tělo se ochlazuje a lépe snáší horko. V této souvislosti jsem se pokusila něco podobného připravit z naší jarní zeleniny, která je právě na trhu. Zcela jsem si vystačila: se svazkem karotky dvěma jarními cibulkami dvěma mladými cuketkami Přidala jsem už jen: 3 celá vejce 200g hladké pohankové mouky trochu čerstvě mletého pepře sůl 2 lžičky ostré Arabské směsi 1 lžíci olivového oleje Pracovní postup je rychlý a velmi jednoduchý. Mrkev, cukety a cibulky včetně jejich zelené natě jsem nakrájela na způsob „julienne“ – tedy na velmi tenké proužky. Přidala jsem tři celá vejce a pak také mouku, ve které jsem rozmíchala čerstvě mletý pepř i přiměřené množství soli. Stačilo vše dobře – nejlépe rukama promíchat. Poté jsem rukama tvarovala placičky a kladla je na plech potřený olivovým olejem. Do zeleninové směsi jsem přidala Arabskou směs, která dodala celému pokrmu velmi pikatní a lehce orientální šmrnc. (Pokud Arabskou směs nemáte, lze použít třeba karí. Silnější nátury mohou namísto toho přidat najemno nakrájenou chilli papričku.) A bez olivového oleje se prostě neobejdu… Placičky jsem pekla v předehřáté troubě na 200 stupňů asi 5-6 minut. Když se jejich povrch zpevnil, obrátila jsem je a pekla dalších 5-6 minut až byly zlatavé z obou stran. Při podávání můžeme placičky pokapat citrónovou šťávou… A aby byl orientální dojem z tohoto velmi jednoduchého jídla dokonalý – podáváme placičky se zakysanou smetanou créme fraiche, do které jsme přidali velkou hrst nadrobno nasekaných mátových lístků. Chladivá a osvěžující chuť smetany je v kombinaci s mátou překvapivá a k pikantním zeleninovým soustům v ústech se báječně hodí. K pití můžeme zcela stylově podávat třeba mátový čaj… A zavzpomínat si nebo se třeba už zase těšit na dovolenou… Dobrou chuť!...

Azurové moře, bílé stavby, slunce a vynikající jídlo. Tohle všechno můžete vidět v Řecku. Výtečná řecká kuchyně je vyhlášená. Jedna z řeckých specialit je nazývána moussaka. Může mít různé podoby, ale základem jsou lilky a mleté maso. Plátky opečeného lilku lze stejně dobře zaměnit za plátky opečené cukety, povařených brambor, mrkve nebo jablka. A nebo lze tyto ingredience kombinovat. Já jsem si na 4 porce připravila: 3 středně velké lilky 750 g jehněčího masa (použila jsem libové maso z kýty) 3 střední cibule 500 g loupaných rajčat 400 ml créme fraiche 2 vejce 150 g parmazánu 4 lžíce olivového oleje 2 dcl suchého bílého vína 1 lžičku mleté skořice větší svazek čerstvého oregána čerstvě mletý pepř sůl křupavá kukuřičná strouhanka na posypání Lilky nakrájíme na asi 1 cm silné plátky a opečeme. Můžeme je opéci na oleji a plátky lilku pak rozložit na papírovou utěrku, která by odsála přebytečný tuk. Já však dala přednost opečení bez tuku. Plátky lilku zvláční a při kontaktu s masem v zapékací nádobě nasají jeho šťávu. Současně s lilky si na další pánvi připravíme masovou směs. Maso v žádném případě nemeleme, ale nakrájíme na opravdu velmi tenké nudličky. Masová směs nebude ve výsledku trupelnatá a bez chuti, ale maso si zachová šťavnatost a svou typickou vůni. Na pánev s rozpáleným olivový olejem – já náhodou měla po ruce řecký 🙂 vložíme maso a zprudka ze všech stran orestujeme. Pak přidáme cibule nakrájené najemno. Při opačném postupu – tedy nejprve cibule, pak maso – by se v cibulovém základu maso tolik „nezatáhlo“. Teď je čas na koření. První na řadě je skořice. K jehněčímu se výborně hodí a jídlo tak dostane ten správný orientální říz. Dále opepříme podle vlastní chuti a mírně osolíme. Do směsi přilijeme bílé víno a přisypeme hrst nasekaného oregána. Oregáno můžete nahradit nebo také skombinovat s petrželkou. Na řadě jsou rajčata. Použila jsem loupaná rajčata San Marzano v plechovce. Kromě toho, že nám ušetří práci s loupáním, mají báječnou chuť, v tomto ročním období lepší, než je chuť rajčat čerstvých. Rajčata nakrájíme, přidáme k masu, promícháme a zalijeme rajčatovým pyré, které nám zbylo v plechovce. Směs dusíme do doby, než je maso měkké a takřka zcela se zredukuje tekutina. Čím více,...