Uplynulý víkend jsem se rozhodla připravit několik receptů z jablíček, která se mi doma za poslední dny nashromáždila společně s krabicí vlašských ořechů. Jablíčka byla různě velká a barevná, takže přímo sváděla k přípravě více, než jednoho receptu. Začala jsem českým evergreenem mezi jablečnými moučníky. Hned další místo za jablečným závinem zcela jistě patří jablkům v županu. Tahle jednoduchá česká klasika vás pokaždé okouzlí a zahřeje, takže na zasněžený sobotní den to bylo to pravé. Na přípravu použijeme: pevná menší jablíčka 300 g listového těsta 4 lžičky šípkové zavařeniny 8 vlašských ořechů kousek skořice 1 vejce na potření Jablíčka omyjeme a vykrojíme jadřinec tak, abychom neporušili spodní část plodu. Kdo chce, může také oloupat slupku. Já jsem ji však ponechala, protože díky ní bude i po upečení jablko držet tvar. Navíc se říká, že pod slupkou má ovoce nejvíc vitamínů a živin. Střed jablka naplníme šípkovou zavařeninou (použila jsem značku Alnatura z DM drogerie – chutná skvěle) smíchanou s nasekanými vlašskými ořechy. Navrch přidáme kousek celé skořice. Rozválené listové těsto rozdělíme na čtverečky přiměřené velikosti jablek a do středku každého z nich jablíčko postavíme, zabalíme a těsto uprostřed přitiskneme. Ze zbytků těsta vykrojíme lístečky, které můžeme dokončit pomocí nože. Lístečky nalepíme na jablečné balíčky a vše potřeme rozšlehaným vejcem. Pečeme v předehřáté troubě na 200 stupňů asi 15 minut. Horké voňavé balíčky necháme vychladit, nejlépe na mřížce … Jablíčka v županu podáváme ne zcela zchladlá … … zasněžená moučkovým cukrem … Dobrou chuť!...

Pro obyčejné pečené kuřátko mám od malička slabost. V dobách, kdy nebylo grilované, přesolené (a divně marinované) kuře v každém obchodě a v každém stánku, bylo pro mne grilované nebo obyčejně pečené kuře doma vždycky svátkem. Patřilo a dosud patří mezi moje nejoblíbenější jídla, protože moc ráda okusuji kostičky a v případě dobře pečeného kuřátka neodolám ani chrupavkám, abych podpořila ty v mém těle a potěšila mlsnou duši 🙂 Z dobře pečeného kuřátka nezbyde na mém talíři téměř nic. Velmi ráda vzpomínám na návraty z letního tábora nebo jarních prázdnin, kdy mne doma čekalo (předem „objednané“) jídlo: pečené kuře, vařené brambory a okurkový salát. Poezie… V případě tohoto kuřete jsem tedy neuvažovala o jiné možnosti, zejména proto, že kvalitní kuřecí maso je fajn si vychutnat v té nejobyčejnější úpravě – prostě pečené. A kukuřičné kuře nepochybně mezi kvalitní maso patří. Už na první pohled je patrný rozdíl v barvě kůže i masa. Ke kuřátku jsem do trouby přidala i zeleninu, kterou máme v tomto čase po ruce a vznikla tak barevná a zajímavá příloha. Na vaření bude třeba: 1 kukřičné kuřátko o váze asi 1,2 kg 3 lžíce olivového oleje sůl svazeček čerstvého tymiánu 6 menších brambor 3 jablka 6 šalotek 2 fenyklové bulvy 10 stroužků česneku 100 g másla svazeček karotky 0,1 dcl Calvadosu balzamikový ocet třtinový cukr Kuře dobře omyjeme, uvnitř i na povrchu dobře prosolíme. Svážeme stehýnka, aby držela u těla kuřete, ale ještě před tím do břišní dutiny vložíme kus másla a několik větviček čerstvého tymiánu. Kuře položíme nejprve na prsa do pečící nádoby, kde jsme po dně rozetřeli trochu olivového oleje. Pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů do doby, než kůže začne chytat barvu. A můžeme začít s přípravou zeleniny. Brambory dobře omyjeme a nakrájíme na čtvrtiny. Pokud mají slabší slupku, neloupeme je. Červenou papriku nakrájíme na širší proužky, šalotky pouze oloupeme, ale ponecháme v celku. Pro pečení jsem zvolila také fenykl, který je prostě skvělý a pečený chutná neodolatelně. Fenyklové bulvy jsem rozkrojila po délce na čtvrtiny. Stroužky česneku ponecháme ve slupce, upečené půjdou krásně vyloupnout. Jablkům odstraníme jadřinec a nakrájíme je na menší dílky. Kuře v troubě obrátíme prsíčky vzhůru a troubu zmírníme asi na 150 stupňů. Asi 45 minut před...

Svatomartinská husa už je snědena, ale to neznamená, že si nemůžeme pro kteroukoliv sváteční příležitost na huse pochutnat. Letos jsem se hned po svátku Svatého Martina vydala na pár dnů do přírody – na mou oblíbenou Šumavu. V chalupě, kde v kuchyni praskají kamna a dřeva není nikdy dost, se v chladném počasí vaří nádherně. Rozhodla jsem se proto i tentokrát užít si vaření ve stejných podmínkách, v jakých jsem loni připravovala perličku s kaštanovou nádivkou. Času byl dostatek a navíc: Tučnější porce lze kdykoliv spálit na pěší túře. Zatímco v Praze byla inverze, při cestě na Antýgl, Turnerovu chatu nebo Modravu bylo slunečno a mrazivo. Takové počasí mám moc ráda. Kolem kamenů v řece Vydře se už začaly tvořit ledové plochy a téměř každý tekoucí pramínek vody v lese byl už také pod ledem. Na pastvinách se pásly různobarevné krávy a na Turnerově chatě jsem znovu měla štěstí na Vydrýska, letos tam byli dokonce dva… Den, který jsem se rozhodla věnovat vaření, byl asi nejchladnější, ale o to více fotogenický… Příprava slavnostního pozdního oběda bude náročná a dlouhá a proto bylo třeba den zahájit vydatnou snídaní… Husu, objednanou a zakoupenou u chovatele v pražské Holešovické tržnici, jsem večer před přípravou důkladně očistila, z břišní dutiny vyjmula přebytečné sádlo (to jsem později přidala k huse do pekáče) po povrchu i uvnitř řádně nasolila a okmínovala. Huse je třeba odříznout koncové části křídel a společně s droby je později použít třeba na vývar nebo kaldoun. Do bříška se šestikilové huse také vešla tři krásná jablíčka. Jejich vůně při pečení rafinovaně prostoupí husí maso a dodá mu lahodnou chuť. Kůži husy je dobré na bocích a v okolí stehen opatrně propíchnout kuchyňskou jehlou, aby se sádlo lépe vypékalo. V žádném případě se ale nesmí píchnout až do masa. Vytékala by pak z něj i šťáva a pečínka by byla příliš vysušená. Husu jsem už na pekáči dobře zakryla alobalem, aby se kůže záhy nepřipálila, podlila trochou vody a pekla velmi pomalu. Maso tak zůstalo krásně šťavnaté a já měla čas připravit všechny přílohy. Husu jsem zpočátku asi 1 hodinu pekla obrácenou na pekáči prsíčky dolů. Po hodině jsem ji obrátila a pekla ji na zádech za občasného mírného podlévání horkou vodou...

Sychravé sobotní ráno přímo svádí ke zdlouhavé přípravě voňavé snídaně. Úroda podzimních jablíček byla sklizena a já si vzpomněla na jeden starý recept. Rychlý jablečný kompot jsem navíc spojila s klasikou oblíbenou v mnoha zemích. Ve Francii jsou tyhle tousty nazývány „pain perdu“ (ztracený chléb), v anglicky mluvících zemích je to nejčastěji „french toast“ a u nás se velmi podobá „chudým rytířům“. Opečený toust obalený ve skořicovém cukru je s horkým jablečným kompotem dokonalé spojení. Dáme se tedy do vaření. Na snídani pro dva bude třeba: 6 plátků toustového chleba (dá se využít zbylá vánočka, bochánek apod.) 1 vejce 1 dcl plnotučného mléka pár kapek vanilkového extraktu máslo s olivovým olejem na opečení toustů skořicový cukr na obalení toustů 6 jablek 2 vrchovaté lžíce třtinového cukru kus celé skořice hvězdička badyánu asi 6 hřebíčků Badyáník pravý – badyán (Illicium verum) Na pohled zcela nejhezčí koření. Hvězdicovité plody stále zeleného stromu dorůstajícího výšky 8m a stáří 100 let. Jediný badyáník poskytne za jeden rok až 40kg plodů. Ty se pak suší na slunci, přičemž ztrácejí asi tři čtvrtiny hmotnosti. Aromatická síla je skryta ve stěnách plodů. Badyán je bohatý na silici s vysokým obsahem anetholu. V evropské kuchyni začalo hrát toto koření svou roli teprve v 17. století na ruském carském dvoře, jako aroma přidávané do čaje. Rodové jméno Illicium je odvozeno z latinského slova illicere, tedy něco jako „vábit“. Badyán lze žvýkat po dobrém obědě jako podporu trávení a pro osvěžení dechu. Působí proti nadýmání, kašli a bronchitidě. Voní jako anýz, jeho chuť je však plnější a těžší. Botanicky nejsou spřízněny, ale jejich chuťová podobnost vedla v mnoha jazycích k podobnému označení. Je nepostradatelnou součástí směsi koření na svařené víno a také těsta na perníčky. Zdroj: Lexikon koření Badyán bývá také velmi často kombinován se skořicí. Více jsem se o skořici zmínila zde, ale v té době jsem ještě neměla tyto fotografie. Tak obrovské kusy skořice jsou k vidění a také ke koupi v Plzni v obchodě U Antonína. Ale teď už zpět k receptu. Jablka oloupeme, nakrájíme na osminky a zbavíme jádřince. Během loupání uchováváme kousky jablek ve vodě s několika kapkami citrónové šťávy, aby si zachovaly svou světlou barvu. Poté je slijeme a v hrnci na vaření...

Kdo by neznal jablečný závin. Spojení jablek a skořice je klasické, ale stále omamné a každé sousto se přímo rozplývá na jazyku. Těším se na vůni skořice, která nás spolu s blížícími se vánočními svátky bude obklopovat čím dál častěji. Skořice Skořice je aromatická kůra skořicovníků, stále zelených tropických stromů. Vyrábí se z ní silice, tinktury, olej. Má kořenně nasládlou chuť a příjemnou vůni, které jí dává zejména obsažená sloučenina cinnamaldehyd. Působí na chuť k jídlu, celkově osvěžuje a podporuje trávení. Ze skořicovníku se využívá sušená vnitřní část kůry bohatá na silice. Z listů, větví i květů se získává skořicový olej. Skořicovník nachází uplatnění v mnoha průmyslových odvětvích: v potravinářství – ve většině zemí se používá prášková skořice, která se přidává zejména do sladkých pokrmů, do pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce. Může se však používat i skořicová kůra vcelku (např. v Indii se smaží v horkém oleji). Do masitých pokrmů se přidává skořice v asijské, latinskoamerické, arabské i španělské kuchyni. ve farmaceutickém průmyslu – upravuje nepříjemnou chuť léků (chuťové korigens) v likérnictví – výroba žaludečních likérů, kořeněných a bylinných likérů a vína ve voňavkářství – pro svoji charakteristickou vůni v kosmetice – výroba mýdla, přípravky pro ústní hygienu v léčitelství – díky vysokému obsahu silic se využívá zvl. skořicový olej, tinktura a sirup Další blahodárné účinky skořice: pomáhá krevnímu oběhu snižuje krevní tlak zlepšuje metabolismus tuků a cukru u lidí s cukrovkou zahřívá a stimuluje zažívací trakt uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti, nadýmání podporuje chuť k jídlu má dezinfekční a antibiotické účinky, ničí bakterie používá se jako prostředek proti nachlazení, kašli, chřipce zdroj: Wikipedie Každý má na závin ten svůj nejlepší recept. Někdo do závinu používá vlašské, někdo lískové ořechy, jiný krájí jablka na plátky, někdo dává přednost strouhání. Já nabízím svou tak trochu netradiční verzi, která ten pravý závin připomíná ve všech svých chuťových rozměrech. Pouze jsem pozměnila závěrečnou podobu a výsledek je více než sváteční. Na čtyři porce si připravíme tyto suroviny: 1 balení listového těsta (používám rozválené) 4 lžíce třtinového cukru 3 špetky mleté skořice silnější plátek másla 4 menší jablíčka 2 lžíce rozinek naložených v rumu hrst nasekaných vlašských ořechů Polovinu množství cukru smícháme se špetkou skořice a rozválené listové těsto směsí hustě posypeme....