Ještě stále je ke koupi medvědí česnek a tak bychom si ho měli užívat plnými hrstmi. Zcela jistě ho koupíte na farmářských trzích, třeba na Náplavce. Tam jsem ho koupila také já. Sobotní Náplavka byla jako vždy dost zalidněná, ale má prostě svou atmosféru a je úžasná. K perfektní atmosféře přispěla také kapela The Brownies. Slunce hřálo, nálada byla skvělá a nákup se vydařil. Na Náplavku prostě musíte vyrazit časně ráno, což se mi zrovna nepodařilo, ale i tak jsem pořídila pár skvělých věcí a doma se hned vrhla do kuchyně. Podstatná část medvědího česneku padla na mé oblíbené pesto, částí jsem ochutila špenát a pár lístků si schovala na závitky. Maso jsem použila krůtí, protože mu vzhledem k jeho chuti a šťavnatosti prostě dávám přednost před masem kuřecím. Suroviny na čtyři závitky: • 800 g krůtího prsa v celku • asi 20 listů medvědího česneku • čerstvý kozí sýr • máslo • sůl • čerstvě mletý pepř Z krůtího prsa si připravíme několik plátů, které nejlépe pod mikrotenovým sáčkem naklepeme. Maso zlehka osolíme (záleží na slanosti sýra). Na každý plát položíme několik listů medvědího česneku, kvůli intenzivnější chuti můžeme ve více vrstvách. Poté ke kraji, od kterého začneme rolovat, položíme proužek kozího sýra. Je vhodné zvolit nějakou pevnější variantu, aby při a po upečení nevytékal. Plátky masa zarolujeme, spíchneme jehlicí, osolíme a opepříme. Na dno pečící nádoby nalijeme asi dvě lžíce olivového oleje a dobře ho rozetřeme. Závitky pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů než získají zlatavou barvu, což trvá asi 45 minut. Alespoň jednou je obrátíme. Je-li to třeba, můžeme závitky trochu podlít vývarem. Ke konci pečení položíme na každý závitek plátek másla, aby se vytvořila lahodná šťáva. Podáváme s vařeným bramborem sypaným pažitkou. Dobrou chuť!...

Fenykl je vedle červené řepy další zimní stálicí v mé kuchyni. Skvěle chutná pečený a syrový lze použít do salátu. Velmi často je kombinován s citrusy jednak díky chuťovému souznění a jednak proto, že v zimě není mnoho dalšího čerstvého ovoce k dispozici. Fenykl jsem bohatě doplnila zelenou barvou – tedy avokádem a malými listy salátu Little Gem – křížencem hlávkového a ledového salátu, s měkkými venkovními listy a křupavým srdíčkem. Takový malý pokus o přivolání jara. Suroviny na 3 – 4 porce salátu: 1 fenyklová bulva 1 avokádo 2 hlávky salátu Little Gem 2 pomeranče – lépe sicilské červené 100 g čerstvého kozího sýra hrst pražených slunečnicových semínek Suroviny na zálivku: šťáva z poloviny pomeranče 3 lžíce olivového oleje 1 lžíce ořechového oleje Listy salátu Little Gem dobře opláchneme a osušíme, nejlépe v odstředivce. Dobře zralé avokádo nesmí být tvrdé, ale nesmí být ani příliš měkké. Lehce povolí pouze pod špičkami prstů. Avokádo podélně kolem pecky rozkrojíme. Pak sekneme nožem do pecky a lehkým pootočením pecku vyjmeme. Dužinu avokáda nakrájíme na úzké proužky, které opatrně oddělíme od slupky. Fenyklovou bulvu překrojíme napůl a vyřízneme kořen. Poté poloviny nakrájíme na velmi tenké proužky. Kůru pomeranče seřízneme navrch a vespod. Poté po stranách okrájíme kůru včetně bílé dužiny a vykrojíme jednotlivé filetky pomeranče. Ze zbytku pomeranče vymačkáme šťávu, kterou použijeme na zálivku – s olivovým a případně ořechovým olejem ji vymícháme lžičkou v hustou emulzi. Na talíř poskládáme listy salátu, proužky avokáda, proužky fenyklu a filetky pomeranče. Přidáme pár kousků čerstvého kozího sýra a posypeme nasucho opraženými slunečnicovými semínky. Vše zalijeme zálivkou. Zdobíme zelenou snítkou fenyklu. Dobrou chuť!...

Je tu jeden tip na sváteční pohoštění. Ze zcela obyčejného toustu se sýrem máme za pár minut neodolatelnou a navíc půvabnou lahůdku. Potřebujeme: • světlé pečivo – dva plátky na porci • kozí sýr • čerstvé fíky • med Opečte nasucho nebo na několika kapkách olivového oleje plátky bílé bagety. Na jeden z nich položte silnější plátek kozího sýra. Vložte 1 – 2 minuty pod gril. Zakryjte druhým plátkem toustu, přidejte kus čerstvého fíku a zakápněte medem rozmíchaným s několika kapkami portského. Dobrou chuť!...

Doposud nikdy jsem neměla možnost navštívit kozí farmu a teď byla nedaleko místa našeho pobytu v Saillans, vzdálená asi čtyři kilometry. Návštěvu farmy nám předem domluvila naše paní domácí a také nás tam v určený den a hodinu dovezla svým autem. Všechny Francouzky bez ohledu na věk jezdí velmi svižně, takže jsem si chvílemi připadala asi nějak takhle: Vše ale dobře dopadlo a zanedlouho jsme vystupovali na farmě. Typická vůně, spousta much, prostředí velmi autentické. Prošli jsme do stáje a jako první jsme se setkali se statným pašíkem… Hned poté na nás s mohutným štěkotem vyrazili dva psi, kteří právě zaháněli stádo koz do stáje. Teprve pak se objevil mladší farmář, který psům několika povely objasnil, že pro jejich stádo neznamenáme žádnou hrozbu. Od té doby si nás psi nevšímali. Přivítali jsme se s farmářem a jeho mladou kolegyní a zamířili rovnou do malé místnosti se sporým osvětlením, kde se běžně odehrává dojení. V tu chvíli se odněkud objevila kočka, která naprosto neomylně zamířila do stejné místnosti. Dobře věděla, že při dojení bude jako vždy její miska alespoň jednou naplněna čerstvým kozím mlékem. Právě psi byli to, z čeho jsem měla s obdivem téměř husí kůži. Vůbec to nebyli psi, kteří se k vám hrnou pro pohlazení. Tihle na farmě zastali ohromný kus práce, která je určitě moc baví a mají ji prostě v krvi. Jejich vzájemná souhra, souhra s kozím stádem nebo s farmářem a farmářkou byla obdivuhodná. Bez jediného slova povelu plnili přesně rozdělené úkoly. Plemeno border kolie to už tak má v povaze. Na farmu jsme dorazili ve chvíli, kdy bylo stádo o počtu asi šedesáti koz sehnáno z pastvy a chystalo se večerní dojení. Obvykle bývá dojení i ráno, ale v tomto období byla na pastvě přes den s kozami i jejich malá kůzlátka a tak zbytek mléka patřil jim. Všichni byli na svých místech, my s naší paní domácí v jednom malém koutku a dojení mohlo začít. Farmář nasypal do žlabu umístěného před sedmi volnými místy na dojení speciální směs krmiva. Místa obsadí kozy netrpělivě čekající ve stáji, která s místností na dojení sousedí. Tam už je u malých dvířek tlačenice, kozy lezou jedna přes druhou, protože si speciální krmivo zamilovaly. Ve chvíli, kdy...

Příprava večeře může být i docela jednoduchá. K příjemné atmosféře přispěje i celkem obyčejný toust. S pomocí několika málo dalších ingrediencí, ale hlavně kvalitního sýra, vykouzlíme z toustu neobyčejnou pochoutku. Na dvě porce budeme potřebovat: 2 plátky toustového chleba 2 plátky vyzrálého kozího sýra 1 nepříliš měkkou hrušku plátek másla lžičku hnědého cukru 4 hrsti rukolových lístků 2 lžíce olivového oleje mořskou sůl 1 lžíci citrónové šťávy brusinková zavařenina Na dresing: 1 lžíci olivového oleje 2 lžičky medu (já použila výrazný kaštanový) Plátky toustového chleba opečeme v toustovači. Na každý plátek položíme kus kozího sýra. Měla jsem tvrdý kozí sýr 12 měsíců vyzrálý, ale lze použít i kozí sýr typu „camembert“. Čerstvý sýr se pro zapékání příliš nehodí. Do předehřáté trouby dáme pod gril opečené plátky chleba s kozím sýrem a pečeme, až se sýr začne rozpouštět. Současně s tím si na pánvi rozehřejeme plátek másla. Na másle opečeme plátky hrušky, které jsme zbavili jadřince. Po obrácení lehce posypeme hnědým cukrem. Můžeme zakápnout několika kapkami citrónové šťávy. Opláchnuté a osušené listy rukoly ochutíme směsí olivového oleje, citrónové šťávy. Na talíř (úhledné úpravě pomůžeme servírovacím kroužkem) vytvoříme hnízdo z ochucených rukolových lístků, na ně položíme toust se sýrem, navrch hrušku. Pro chuť můžeme zdobit brusinkovou zavařeninou. Na závěr vše lehce zastříkneme dresingem z dobře promíchaného medu s olivovým olejem. Ihned podáváme. Do sklenky nalijeme nápoj, který máme nejraději (v mém případě sekt) a můžeme se pustit do jídla… Dobrou chuť!...