Za chvíli jsou tu Velikonoce – svátky, které symbolizují jaro. Jídlo na stole hýří barvami a venku se začínají zelenat lístečky na stromech a také bylinky. Jedním z typicky velikonočních pokrmů je také nádivka. Většina z nás sáhne po osvědčeném rodinném receptu. Ale pokud váháte, vyzkoušejte třeba ten můj. O velikonoční nádivce Dnes jsou nádivky v kuchyni samozřejmostí. Nejslavnější je ta velikonoční, která se stala nedílnou součástí těchto svátků. Těsto vytvořené z vajec, krájených housek, spousty jarních zelených bylinek, muškátového květu i oříšku a různých druhů masa. Bylinkám vévodí jarní kopřiva, ale i kontryhel, popenec, petrželka, pažitka či špenát. Z mas, kterých má být několik, se používá vepřové, skopové, králičí, jehněčí, kozlečí, uzené či telecí. A právě od používání masa z telecí hlavy se kdysi ustálilo používání názvu hlavička. V Pošumaví a na Chebsku se ale velikonoční nádivce říkalo jeřábek. Proč? Již v 16. století jsou zapsány zprávy, že typickým velikonočním pokrmem panstva byl jeřábek – „řežábek“. Tedy vzácný pták, dávaný jako čestný dárek právě k Velikonocům. Pečený jeřábek se ale v podzámčí časem změnil v dostupnější nádivku. zdroj: V. Malovický Suroviny: 6 housek 250 g vařeného uzeného masa 250 g telecí plece 6 vajec (vejce : housky platí 1 : 1) 250 ml plnotučného mléka 70 g másla svazek plocholisté petrželky svazek čerstvých kopřiv (nebo meduňky) velký svazek pažitky muškátový oříšek špetka mletého zázvoru mletý černý pepř sůl podle chuti strouhanka máslo na vymazání formy Kousky telecího masa povaříme ve vodě s jednou mrkví, petrželí, kouskem celeru, napůl rozkrojenou cibulí a stroužkem česneku. Přidáme několik kuliček černého pepře, nového koření a sůl. Maso vkládáme do vroucí vody, protože chceme, aby zůstalo chutné a šťavnaté. Pokud bychom chtěli chutný vývar, vložili bychom maso do studené vody. Housky nakrájíme na pravidelné kostičky a vsypeme do větší nádoby. Přidáme na malé kousky pokrájené vařené uzené maso. Po vychladnutí přisypeme i pokrájené vařené telecí maso. Přidáme najemno nasekané bylinky – petržel i pažitku. Místo mladých kopřiv můžeme použít svazek meduňky. Vše dobře promícháme. Z vajec, která jsme před použitím nejméně na hodinu vyndali z chladu, aby měla pokojovou teplotu, což je důležité pro úspěšné našlehání sněhu z bílků, oddělíme žloutky a rozkvedláme je ve vlažném mléce, do něhož jsme před tím přidali...

Ještě dříve, než začneme s půstem, který by nám měl vydržet až do Velikonoc, uvaříme si něco dobrého. Maso z mladého divočáka není až tak běžnou surovinou a tak jsem chvilku promýšlela, jak si jej připravit jinak, než je u nás obvyklé. Slavnosti sněženek zřejmě každý viděl, a tak tady ani nemusím českou klasiku zvlášť připomínat. Chuť masa z mladého divočáka je velmi delikátní, takže by zároveň byla škoda jej připravit nějakým jiným běžným způsobem. Posloužil mi tedy jeden starý italský recept… Budeme potřebovat: 1,3 kg kýty z mladého divočáka 100 g pancetty 1 menší celer 4 menší mrkve 3 kořeny petržele 8 šalotek několik stroužků česneku pár snítek čerstvého tymiánu pár snítek čerstvého rozmarýnu šťávu a kůru z jednoho pomeranče 10 kuliček černého pepře 8 kuliček nového koření 14 kuliček jalovce kus skořice několik hřebíčků 3 bobkové listy 2 lžíce másla 3 lžíce třtinového cukru 1,5 dcl červeného vinného octa 5 dcl suchého červeného vína (já použila Chianti) 2 lžíce olivového oleje kus kvalitní hořké čokolády s vysokým obsahem kakaa Maso z divoké zvěře běžně před samotnou úpravou nakládáme do takzvaných mořidel. Ta mohou být pouze ze suchého koření nebo spojená s tekutinou, většinou obsahující víno, ocet nebo obojí. Mořidlo lze poté použít i pro další vaření. Mořidlo (marinádu) NIKDY NESOLÍME. Nejprve maso našpikujeme hranolky z asi poloviny pancetty. Poté maso pomocí kuchyňského provázku svážeme, aby při pečení drželo tvar a lépe se porcovalo. V hmoždíři rozdrtíme asi polovinu daného množství koření: černý pepř, nové koření, jalovec, hřebíček a skořici. Přidáme nalámané bobkové listy. Tuto směs koření důkladně vetřeme do masa. Pak nakrájíme kořenovou zeleninu: část celeru, mrkve a petržele. Přidáme několik stroužků česneku a pár šalotek a samozřejmě snítky čerstvých bylinek. Z dobře omytého pomeranče seřízneme ostrým nožem nebo škrabkou kůru tak, aby neobsahovala spodní hořkou vrstvu, a přidáme ji k zelenině s bylinkami. Do tohoto základu vložíme maso a přelijeme ho směsí vína, červeného vinného octa a šťávy z pomeranče. Nádobu s marinádou a masem zakryjeme potravinovou fólií a necháme odležet v chladu. Ideální bude doba 24 hodin, přičemž je dobré v polovině času maso v marinádě otočit. Těsně před vařením maso vyjmeme z marinády, setřeme z něho koření, dobře osušíme a trochu osolíme. Marinádu scedíme...

Česká kuchyně ve své tučnější podobě se na mém blogu ani na mém stole neobjevuje moc často. Ale všechno, co nám chutná, je v rozumné míře našemu tělu prospěšné. Takže si prostě občas s velkou chutí dám krásně křupavé a vypečené tučnější maso a k tomu dobrý domácí bramborový knedlík. Když už se však k takovému vaření rozhodnu, vždy přemýšlím, jak si jídlo ozvláštnit. I nedělní oběd v podobě pečeného bůčku s knedlíkem může přeci vypadat zajímavě. Připravíme si následující ingredience: Na knedlíky: 1,5 kg brambor 600 – 800 g hrubé mouky 1 celé vejce 1 lžičku soli Na pečení masa: 1 kg vepřového bůčku 1 palici česneku 1 lžičku soli 5 středních cibulí Na špenát: 400 g listového špenátu 5 stroužků česneku mletý černý pepř sůl Maso se bude připravovat z celého pokrmu nejdéle a tak začneme právě jeho přípravou. Bůček nakrájíme na kostky. Oloupeme a prolisujeme česnek a rozhodně jím nešetříme, bez něho by to prostě nebylo ono. Prolisovaný česnek utřeme se solí a kostky masa v této směsi důkladně obalíme. Poslední úkon je nejlépe provést už přímo v nádobě, ve které budeme maso péci. Já pro tento případ opět použila mou milovanou remosku. Pečený bůček ve formě kostiček je dalším z jejích mistrovských kousků 🙂 Během pečení nádobou občas zatřeseme, aby se kostky masa promíchaly. Až se maso zatáhne a jeho hrany začnou zlátnout, vsypeme do nádoby cibuli nakrájenou na proužky. Cibulí opět nešetříme, dodá pokrmu chuť a šťávu. Pečeme do doby, než cibule zkaramelizuje. Maso se peče a zatím si připravíme špenát. Špenátové listy důkladně omyjeme a pokud nemáme po ruce zrovna baby-špenát, odstraníme řapíky. Listy spaříme vroucí vodou. Na pánvi s olivovým olejem zprudka osmahneme najemno nakrájený česnek. Jakmile začne růžovět, přidáme do pánve spařené a posekané špenátové listy, osolíme a lehce opepříme. Asi minutu restujeme a pak odstavíme z tepelného zdroje. Směs necháme vychladnout. A nyní je na řadě bramborový knedlík. Brambory jsme si, třeba i předchozí den, uvařili ve slupce. Zchladlé je oloupeme a prolisujeme, případně nastrouháme na jemném struhadle. Přidáme vejce, sůl a postupně přidáváme mouku. Její přesné množství však bude záležet na druhu použitých brambor. Těsto dobře propracováváme až do doby, kdy se přestane lepit. Takže, pokud se těsto stále...

Podzim je obdobím honů a lovů a tak se na našem stole občas objeví zvěřina. Tento celkem vzácný druh masa má svou charakteristickou vůni, na které mají hlavní podíl různé aromatické silice obsažené v rozmanité rostlinné potravě a tu si zvěř v přírodě sama vybírá. Zvěřina Zvěřina je považována za dobře stravitelné maso, především má malý obsah tuku. Ten obvykle prostupuje svalovou tkáň. Celá řada důležitých prvků a vitamínů je ve zvěřině obsažena ve větším množství, než u ostatních mas. Výživnost zvěřiny podstatně zvyšuje značný obsah bílkovin, který je zvláště u zvěřiny ze zvěře pernaté vyšší, než u masa vepřového, hovězího nebo telecího. Vysoká zvěř se po lovu vyvrhne, vysuší se hrudní dutiny a při teplotě 0 – 3 stupně můžeme nechat zrát v kůži. Po určité době se musí stáhnout z kůže a opracovat pro kuchyňské použití. Takto vyzrálé maso má svou osobitou vůni a nejvyšší kvalitu. Zdroj: časopis RevueHotel Pro kvalitní suroviny se hodí ta nejjednodušší úprava a to u zvěřiny platí dvojnásob. Maso jsem po zakoupení nechala ještě dva dny odležet v lednici a na tuto přípravu jsem potřebovala 1/8 másla a asi 20 kuliček jalovce. Jalovec jsem rozmačkala v hmoždíři, posypala jím odblaněné, očištěné a osušené maso. Poté jsem vše přelila rozehřátým máslem. Takto jsem kus daňčí kýty nechala v lednici 48 hodin. Když jsem se dala do vaření, jako další ingredience jsem si připravila: několik plátků anglické slaniny 2 mrkve 2 petržele 1/2 menší celerové bulvy 6 šalotek 1/2 l suchého kvalitního červeného vína plátek másla misku krémových žampiónů několik oloupaných jedlých kaštanů (nemusí být) potravinářský provázek ještě pár kuliček jalovce Jako přílohu jsem zvolila polentu. K masu i ke vzniklé tmavé omáčce se bude výborně hodit. Příprava polenty je jednoduchá. Budeme potřebovat: 250 g polenty 20 g másla sůl 1 l vody Polenta Polenta je kaše připravená ze žluté kukuřičné mouky. Označuje se tak pokrm i samotná kukuřičná mouka užívaná pro její přípravu. Má hrubší zrnitou strukturu. Obvykle se vaří ve vodě, čímž se z ní stává kaše, která se zjemňuje máslem nebo bylinkami. Kaše se konzumuje horká a měkká nebo naopak studená. Studená se krájí na plátky, které se podávají jako příloha nebo se dále smaží či grilují. K dostání je také...

Azurové moře, bílé stavby, slunce a vynikající jídlo. Tohle všechno můžete vidět v Řecku. Výtečná řecká kuchyně je vyhlášená. Jedna z řeckých specialit je nazývána moussaka. Může mít různé podoby, ale základem jsou lilky a mleté maso. Plátky opečeného lilku lze stejně dobře zaměnit za plátky opečené cukety, povařených brambor, mrkve nebo jablka. A nebo lze tyto ingredience kombinovat. Já jsem si na 4 porce připravila: 3 středně velké lilky 750 g jehněčího masa (použila jsem libové maso z kýty) 3 střední cibule 500 g loupaných rajčat 400 ml créme fraiche 2 vejce 150 g parmazánu 4 lžíce olivového oleje 2 dcl suchého bílého vína 1 lžičku mleté skořice větší svazek čerstvého oregána čerstvě mletý pepř sůl křupavá kukuřičná strouhanka na posypání Lilky nakrájíme na asi 1 cm silné plátky a opečeme. Můžeme je opéci na oleji a plátky lilku pak rozložit na papírovou utěrku, která by odsála přebytečný tuk. Já však dala přednost opečení bez tuku. Plátky lilku zvláční a při kontaktu s masem v zapékací nádobě nasají jeho šťávu. Současně s lilky si na další pánvi připravíme masovou směs. Maso v žádném případě nemeleme, ale nakrájíme na opravdu velmi tenké nudličky. Masová směs nebude ve výsledku trupelnatá a bez chuti, ale maso si zachová šťavnatost a svou typickou vůni. Na pánev s rozpáleným olivový olejem – já náhodou měla po ruce řecký 🙂 vložíme maso a zprudka ze všech stran orestujeme. Pak přidáme cibule nakrájené najemno. Při opačném postupu – tedy nejprve cibule, pak maso – by se v cibulovém základu maso tolik „nezatáhlo“. Teď je čas na koření. První na řadě je skořice. K jehněčímu se výborně hodí a jídlo tak dostane ten správný orientální říz. Dále opepříme podle vlastní chuti a mírně osolíme. Do směsi přilijeme bílé víno a přisypeme hrst nasekaného oregána. Oregáno můžete nahradit nebo také skombinovat s petrželkou. Na řadě jsou rajčata. Použila jsem loupaná rajčata San Marzano v plechovce. Kromě toho, že nám ušetří práci s loupáním, mají báječnou chuť, v tomto ročním období lepší, než je chuť rajčat čerstvých. Rajčata nakrájíme, přidáme k masu, promícháme a zalijeme rajčatovým pyré, které nám zbylo v plechovce. Směs dusíme do doby, než je maso měkké a takřka zcela se zredukuje tekutina. Čím více,...