Salát, který pochází z Nice v jižní Francii. Ale přece jen u nás možná najdete restauraci, která na svém jídelním lístku bude mít název „Nicosie“ (podle hlavního města Kypru). A když už jsme u toho názvosloví, je to asi tak stejný problém jako s Cordon Bleu 🙁 Stejně jako u ostatních klasických receptů, ani v tomto případě vlastně neexistuje ta jediná správná varianta. Salát, který lze kombinovat s ryze jarními českými ingrediencemi, jako jsou třeba ředkvičky nebo chřest. A nebo si barvami tohoto salátu můžeme rozjasnit třeba chladný zimní večer. Salát Niçoise by měl obsahovat černé olivy. V originálním podání by to měly být fialové, provensálské. Ale rozhodně bych se vyhnula olivám plněným, jakkoliv ochuceným a zeleným. Já preferuji olivy upravené „na řecký způsob“, tedy bez nálevu a s peckou. Jsou velmi aromatické. Pak také vařené vejce. Stačí jedno na porci. Pak je tu listový salát. Velmi často je použit Little Gem, který mám moc ráda. Někdy jsou listy lehounce natrhané po celé ploše talíře pod ostatní zeleninou, někdy jsou použita pouze srdíčka. Jen tak samotná, zalitá zálivkou, jsou báječnou křupavou pochoutkou. Potom rajčata. Pokud bych vycházela z toho, že musí být co nejlepší, měla bych na přípravu salátu asi dva týdny během léta a to ještě jen v případě, že bych měla rajčátka ze své zahrádky. To, co se poslední dobou objevuje v českých obchodech, a to bohužel bez ohledu na roční období, jsou rajčata žalostné kvality. Pro jarní čas jsem tedy rajčata nahradila ředkvičkami. Ostatně ty se někdy v salátu objevují i tak, ve společnosti rajčat. Zelené fazolky jsou další ingrediencí, která většinou nechybí. Čerstvé jsou u nás k mání spíše k podzimu (takže se nesejdou třeba právě s rajčátky). Použila jsem tedy fazolky nakládané a myslím, že i tak dobře splnily svůj účel. Viděla jsem salát také s fazolemi fava, ale dlouhé zelené fazolky jsou pro mne Francie. Přichází na řadu ryba. Někdo může tvrdit, že jedině ančovičky jsou ty správné do salátu Niçoise. Proč ne, pokud je máte rádi. Ale pokud vezmu v úvahu, že právě ančovičky jsou zásadní ingrediencí v dressingu na salát Caesar, pak tady máme dvě téměř stejné chuti dvou různých salátů. A to je škoda. Takže jsem spíše pro tuňáka. A přiznám se, že...

Možná bych spíše měla napsat bramborový salát na bavorský nebo třeba tyrolský způsob. Takový druh salátu totiž nejspíše koupíte za hranicemi u našich německých sousedů. Brambory jsou příjemně „chlupaté“, protože zálivka se přidává horká na ještě teplé brambory. Je velmi příjemně nakyslý a osvěžující. Výborně chutná samotný nebo třeba s rybou, ale také se smaženým řízkem. Skvěle se bude hodit jako příloha ke grilovanému masu. Salát se ale musí dobře uležet a tak jej připravte včas. Tento salát je vždy s cibulí nebo s šalotkou. Dále pak do něho může být přidána slanina, tedy „speck“. Místo slaniny pažitka, někdy oloupaná, vnitřku s jadérky zbavená salátová okurka nebo kopr. Já dostala jako „přebytek“ ze zahrádky nádhernou fenyklovou nať a tak jsem ji použila právě místo kopru. Na přibližně 6 porcí salátu potřebujeme: • 1 kg salátových brambor • 1 větší cibuli • 4 lžíce slunečnicového oleje • 7 lžic bílého vinného octa • 250 ml drůbežího vývaru • 1/2 lžičky čerstvě mletého pepře • sůl podle chuti, asi 1/2 lžičky • 2 hrsti najemno posekané fenyklové nati Brambory uvaříme ve slupce a oloupeme je dříve, než zcela zchladnou. Cibuli nakrájíme na půlměsíčky a na rozpáleném slunečnicovém oleji ji necháme zesklovatět. Poté k cibuli přidáme vinný ocet a vzápětí i horký drůbeží vývar. Celou směs pak nalijeme do mísy, kam jsme oloupané a doposud teplé brambory nakrájeli na tenčí plátky. Vše důkladně promícháme, přidáme najemno posekanou fenyklovou nať. Opět dobře promícháme a zakryté potravinovou fólií necháme v lednici nejméně 5 hodin, lépe však do druhého dne. Rada na závěr: Pokud chcete mít jistotu, že zálivka bude plátky brambor dobře „vázat“, několik jich s trochou zálivky rozmixujte ve vedlejší nádobě. Poté přidejte do salátu. Dobrou chuť!...

Budete-li mít v máji trochu štěstí, třeba se dostanete k „májové bryndze“ – nejlepší, jakou lze během celého roku získat. Pro takovou bryndzu však bude asi třeba zajít přímo někam na salaš nebo do specializovaného obchodu, který nemá k nějaké té salaši daleko. Májová bryndza má jemnou máslovou chuť – proti zimní bryndze není tak ostrá. Přechod ovcí z maštale na zelenou pastvu je spojen s rychlými změnami ve složení mléka. Podstatně se upraví obsah všech kyselin na poměr, který je pro naše zdraví nejpříznivější. Osobitost májové bryndzy si tedy můžeme vychutnávat nejen v máji, ale po celou dobu, kdy mají ovce dostatek zelené pastvy. Suroviny: 800 g syrových strouhaných brambor 400 g polohrubé mouky 1 celé vejce špetka soli 200 g bryndzy svazek pažitky 100 g kvalitní uzené slaniny Brambory nastrouháme na struhadle s nejmenšími oky. Brambory pak co nejdůkladněji zbavíme přebytečné vody. Pak přidáme vejce a postupně přimícháváme mouku, dokud těsto nemá potřebnou polotuhou konzistenci. Přesné množství mouky je při tom především závislé na druhu použitých brambor. Těsto pasírujeme přes speciální síto do vroucí osolené vody. Zkušení kuchaři se mohou pokusit odkrajovat halušky nožem přímo z prkénka, na které se těsto v silnější vrstvě nanese. Pro vaření volíme co největší kastrol a dbáme, aby voda i během přidávání halušek neustále vřela. Průběžně přidávané těsto vodu ochlazuje. Halušky jsou hotové, jakmile vyplavou na povrch, tedy přibližně za 3 minuty. Z vroucí vody halušky vybíráme sítem, necháme je důkladně okapat a vsypeme do větší mísy s bryndzou. Ta horké halušky důkladně obalí. Bryndzové halušky podáváme v nahřátých nádobách, posypané nakrájenou pažitkou a do křupava opraženými kostičkami slaniny. Dobrou chuť!...

Chřestová sezóna netrvá moc dlouho a tak je třeba ji využít, jak to jen lze. Připravme si tedy salát z bílého i zeleného chřestu. Všechny suroviny v něm už jsou tepelně upravené, takže tento salát můžeme podávat jako hlavní chod. Prostě ideální jarní večeře. Suroviny: 500 g bílého chřestu 500 g zeleného chřestu 100 g anglické slaniny 3 vejce uvařená natvrdo (nebo na hniličku) 6 malých brambor Na zálivku: 2 lžíce olivového oleje 2 lžičky celozrnné hořčice 2 lžíce plnotučné hořčice sůl čerstvě mletý pepř Na vaření chřestu: 1 lžička třinového cukru 1/2 lžičky soli šťáva z poloviny citrónu oříšek másla Chřestu odlomíme nebo odkrojíme spodní dřevitou část (asi čtvrtinu celkové délky) a poté chřest oloupeme. Zelený ve spodní polovině, bílý po celé jeho délce. Takto připravený chřest dáme do vroucí vody, do které jsme přidali asi půl lžičky soli, půl lžičky cukru a lázeň jsme okyselili. To provedeme buď citrónovou šťávou, nebo vinným octem. Přidáme kousek másla. Chřest vkládáme do vroucí vody, aby si udržel všechny své vůně a látky, které tato báječná a velmi zdravá zelenina obsahuje. Délka vaření chřestu je přímo úměrná síle stonků. Čas se pohybuje v rozmezí 5-8 minut. Poté chřest z vody opatrně vylovíme a necháme odkapat. Na pánvi opečeme plátky slaniny a na tuku ze slaniny poté kousky předem uvařených brambor. Vařená vejce rozkrojíme na čtvrtky. Všechny suroviny na zálivku promícháme nejlépe v pevně uzavíratelné malé sklenici – třeba od jogurtu. Je třeba, aby se olivový olej dobře spojil s celozrnnou hořčicí. Všechny připravené části salátu úhledně naklademe na talíř a přidáme zálivku. Její velmi lehce nakyslý nádech bude se všemi surovinami na talíři výborně ladit. Salát podáváme vlažný se sklenkou vychlazeného bílého vína. Dobrou chuť!...

V zimním čase je konzumace zelí tím nejlepším, co můžeme pro svoje tělo udělat. Tahle vcelku obyčejná zelenina je skutečný poklad. A kromě mnoha jiných látek obsahuje velké množství vitamínu C, který se neničí ani dalším zpracováním. Suroviny: • 1 menší hlávka zelí • 4 mrkve • 3 vrchovaté lžíce strouhaného křenu • šťáva z jednoho citrónu • 4 lžíce chuťově neutrálního oleje • sůl Postup asi není třeba popisovat, je velmi jednoduchý. Zelí oloupeme vrchní slupku, vykrojíme košťál a nakrouháme na co nejjemnější nudličky. Očištěnou mrkev nastrouháme na struhadle s většími oky. Promícháme s nakrouhaným zelím a nastrouhaným křenem a trochu osolíme. Salát dochutíme zálivkou z citrónové šťávy (někdo raději používá ocet) a oleje (já použila nefiltrovaný olivový). Zelný salát je lépe nechat odležet minimálně do druhého dne. Jako nezbytného společníka pro takový salát mám ve své chuťové paměti bramborák. Bramboráčky se k takovému salátu bezvadně hodí a tak jsem jich pár připravila: Suroviny na přibližně 24 malých bramboráčků: • 10 velkých brambor • 1 dcl mléka • 2 celá vejce • 1 vrchovatá lžíce sušené majoránky • 3 stroužky česneku • 3 lžíce strouhanky • čerstvě mletý pepř • sůl • vepřové sádlo na smažení Brambory nastrouháme na struhadle s velkými oky. Poté z nich důkladně vyždímáme všechnu tekutinu. Brambory přelijeme teplým mlékem, aby neztmavly. Přidáme vejce, utřený česnek a strouhanku. Její přesné množství bude záviset na druhu použitých brambor. Strouhanku jsme vyměnili za mouku jednak proto, že při smažení do sebe bramboráčky nenasáknou tolik tuku. Další důvod je ten, že mouka ve strouhance už prošla tepelnou úpravou a díky tomu budou bramboráčky i lépe stravitelné. Strouhanka tak nahradila obvykle přidávanou mouku. Přisypeme majoránku, kterou promneme mezi dlaněmi. Její vůně tak bude intenzivnější. Nakonec těsto dochutíme solí a pepřem. Na pánvi rozpustíme sádlo a opečeme jeden bramborák – na zkoušku. Ochutnáme, případně přisolíme, prostě podle vlastní chuti. Dobrou chuť!...