Pokud jste se vydali nebo vydáte do lesa na houby, tak mi potvrdíte, že v tomto období je to prostě radost. Houby rostou a většina z nás má ta „svá místa“ a nebo prostě zkusí štěstí v lese úplně neznámém. Já měla takové štěstí o víkendu. Kromě téměř dvou litrů ostružin a pěkných škrábanců díky jejich sběru, jsem si odnesla několik voňavých hřibů. A to mi na přípravu večeře úplně stačilo. Kromě hub jsem potřebovala: 1 kukuřičné kuřátko o váze asi 1,2 kg 5 šalotek svazek čerstvé majoránky sůl 4 plátky citrónu 1 lžíci olivového oleje 100 g másla 200 g créme fraiche Na pečení jsem použila opět mou oblíbenou, starou, ale stále úžasnou remosku. Kuřátko a vůbec maso pečené v remosce zůstává krásně štavnaté a má zlatavou barvu. Houby jsem nakrájela na silnější plátky, šalotky na kolečka. Kuře jsem podélně rozpůlila, z obou stran osolila a řezem dolů položila na houbovo-šalotkovou podestýlku zakápnutou trochou olivového oleje. Pod každou polovinu jsem vtěsnala svazeček čerstvé majoránky. Bylinky na povrchu by se připalovaly, ale takhle dodají masu i houbám potřebné aroma. Mezi maso jsem vložila pár koleček citrónu, díky nimž bude omáčka příjemně navinulá. Na kuře položila plátky másla a pekla dozlatova, asi 1 a 1/2 hodiny. Mezi tím si připravíme přílohu: Šťouchané brambory s naťovou cibulkou. Potřebujeme: 1kg brambor sůl 100 ml smetany ke šlehání 2 jarní cibulky 20 g másla Brambory oloupeme, pokrájíme na menší kousky a uvaříme v dostatečně osolené vodě. Poté slijeme vodu a horké brambory rozmačkáme, přidáme smetanu, máslo, najemno nakrájenou jarní cibulku a ještě trochu promícháme. Po upečení kuře vyjmeme a uchováme v teple. Do houbové směsi přidáme smetanu, dobře promícháme a necháme asi 10 minut prohřát. Podáváme na nahřátých talířích. Dobrou chuť!...

Medvědí česnek je vzácnost. Tedy alespoň pro toho, kdo nezná nebo nemá možnost najít ta správná místa pro jeho sběr. Ale pak stačí mít přátele, kteří přinesou slušnou zásobu listů medvědího česneku. Jeho sezóna je velmi krátká a tak se vždy snažím ten dárek využít do posledního lístečku. Před každou úpravou listy medvědího česneku opláchneme a osušíme, nejlépe v odstředivce na salát. Medvědí česnek není většinou třeba vůbec tepelně upravovat a pokud, tak jen velmi krátce, protože velice rychle ztrácí své typické aroma a chuťové vlastnosti. Jako každoročně jsem připravila pesto. Těstoviny s ním chutnají úžasně a pesto se dá vcelku dobře skladovat v chladu, ve sklenici zalité vrstvou olivového oleje. Pak je tu polévka. Do vařícího zeleninového nebo hovězího vývaru vsypeme najemno nakrájený medvědí česnek. Mixovat se ho nesnažte, díky dlouhým vláknům v listech se vám to nejspíše nepodaří. Necháme krátce přejít varem, přidáme kelímek zakysané smetany „Chef de Créme“. Podle vlastní chuti můžeme dosolit. Polévka je připravena k podávání. Pokud máte rádi polévku krémovější, vývar je třeba před přidáním česneku nejprve zahustit jíškou a potřebnou dobu provařit. Povrch polévky posypeme posekanými vlašskými ořechy a zakápneme olejem z vlašských ořechů. Další jsou na řadě šťouchané brambory – moje asi nejoblíbenější příloha. Existují s osmaženou cibulkou, s nasekanou pažitkou, libečkem, se zelím a osmaženou cibulkou jako lepenice a v ještě mnoha dalších podobách. Tentokrát jsem oloupané a nakrájené brambory povařila v dostatečně osolené vodě. Poté jsem vodu slila, ještě horké brambory rozmačkala, přidala máslo a nakrájený nespařený medvědí česnek. Jako přílohu podáváme opečenou kotletku s kostí, protože ta je nejšťavnatější. A k tomu jen tak pro oko rajčátka pečená do slupky rozprasku. A nakonec pomazánka. Použila jsem tvaroh od „Mléko z farmy“, je krémový a jeho lehce navinulá chuť se s jemnou vůní listů medvědího česneku perfektně doplňuje. Na tmavém chlebu se bude tvarohová pomazánka vyjímat. Užijte si sezónu medvědího česneku beze zbytku. Zaručeně si pochutnáte a navíc uděláte něco pro své zdraví. Dobrou chuť!...

Ještě dříve, než začneme s půstem, který by nám měl vydržet až do Velikonoc, uvaříme si něco dobrého. Maso z mladého divočáka není až tak běžnou surovinou a tak jsem chvilku promýšlela, jak si jej připravit jinak, než je u nás obvyklé. Slavnosti sněženek zřejmě každý viděl, a tak tady ani nemusím českou klasiku zvlášť připomínat. Chuť masa z mladého divočáka je velmi delikátní, takže by zároveň byla škoda jej připravit nějakým jiným běžným způsobem. Posloužil mi tedy jeden starý italský recept… Budeme potřebovat: 1,3 kg kýty z mladého divočáka 100 g pancetty 1 menší celer 4 menší mrkve 3 kořeny petržele 8 šalotek několik stroužků česneku pár snítek čerstvého tymiánu pár snítek čerstvého rozmarýnu šťávu a kůru z jednoho pomeranče 10 kuliček černého pepře 8 kuliček nového koření 14 kuliček jalovce kus skořice několik hřebíčků 3 bobkové listy 2 lžíce másla 3 lžíce třtinového cukru 1,5 dcl červeného vinného octa 5 dcl suchého červeného vína (já použila Chianti) 2 lžíce olivového oleje kus kvalitní hořké čokolády s vysokým obsahem kakaa Maso z divoké zvěře běžně před samotnou úpravou nakládáme do takzvaných mořidel. Ta mohou být pouze ze suchého koření nebo spojená s tekutinou, většinou obsahující víno, ocet nebo obojí. Mořidlo lze poté použít i pro další vaření. Mořidlo (marinádu) NIKDY NESOLÍME. Nejprve maso našpikujeme hranolky z asi poloviny pancetty. Poté maso pomocí kuchyňského provázku svážeme, aby při pečení drželo tvar a lépe se porcovalo. V hmoždíři rozdrtíme asi polovinu daného množství koření: černý pepř, nové koření, jalovec, hřebíček a skořici. Přidáme nalámané bobkové listy. Tuto směs koření důkladně vetřeme do masa. Pak nakrájíme kořenovou zeleninu: část celeru, mrkve a petržele. Přidáme několik stroužků česneku a pár šalotek a samozřejmě snítky čerstvých bylinek. Z dobře omytého pomeranče seřízneme ostrým nožem nebo škrabkou kůru tak, aby neobsahovala spodní hořkou vrstvu, a přidáme ji k zelenině s bylinkami. Do tohoto základu vložíme maso a přelijeme ho směsí vína, červeného vinného octa a šťávy z pomeranče. Nádobu s marinádou a masem zakryjeme potravinovou fólií a necháme odležet v chladu. Ideální bude doba 24 hodin, přičemž je dobré v polovině času maso v marinádě otočit. Těsně před vařením maso vyjmeme z marinády, setřeme z něho koření, dobře osušíme a trochu osolíme. Marinádu scedíme...

Pro obyčejné pečené kuřátko mám od malička slabost. V dobách, kdy nebylo grilované, přesolené (a divně marinované) kuře v každém obchodě a v každém stánku, bylo pro mne grilované nebo obyčejně pečené kuře doma vždycky svátkem. Patřilo a dosud patří mezi moje nejoblíbenější jídla, protože moc ráda okusuji kostičky a v případě dobře pečeného kuřátka neodolám ani chrupavkám, abych podpořila ty v mém těle a potěšila mlsnou duši 🙂 Z dobře pečeného kuřátka nezbyde na mém talíři téměř nic. Velmi ráda vzpomínám na návraty z letního tábora nebo jarních prázdnin, kdy mne doma čekalo (předem „objednané“) jídlo: pečené kuře, vařené brambory a okurkový salát. Poezie… V případě tohoto kuřete jsem tedy neuvažovala o jiné možnosti, zejména proto, že kvalitní kuřecí maso je fajn si vychutnat v té nejobyčejnější úpravě – prostě pečené. A kukuřičné kuře nepochybně mezi kvalitní maso patří. Už na první pohled je patrný rozdíl v barvě kůže i masa. Ke kuřátku jsem do trouby přidala i zeleninu, kterou máme v tomto čase po ruce a vznikla tak barevná a zajímavá příloha. Na vaření bude třeba: 1 kukřičné kuřátko o váze asi 1,2 kg 3 lžíce olivového oleje sůl svazeček čerstvého tymiánu 6 menších brambor 3 jablka 6 šalotek 2 fenyklové bulvy 10 stroužků česneku 100 g másla svazeček karotky 0,1 dcl Calvadosu balzamikový ocet třtinový cukr Kuře dobře omyjeme, uvnitř i na povrchu dobře prosolíme. Svážeme stehýnka, aby držela u těla kuřete, ale ještě před tím do břišní dutiny vložíme kus másla a několik větviček čerstvého tymiánu. Kuře položíme nejprve na prsa do pečící nádoby, kde jsme po dně rozetřeli trochu olivového oleje. Pečeme v předehřáté troubě na 180 stupňů do doby, než kůže začne chytat barvu. A můžeme začít s přípravou zeleniny. Brambory dobře omyjeme a nakrájíme na čtvrtiny. Pokud mají slabší slupku, neloupeme je. Červenou papriku nakrájíme na širší proužky, šalotky pouze oloupeme, ale ponecháme v celku. Pro pečení jsem zvolila také fenykl, který je prostě skvělý a pečený chutná neodolatelně. Fenyklové bulvy jsem rozkrojila po délce na čtvrtiny. Stroužky česneku ponecháme ve slupce, upečené půjdou krásně vyloupnout. Jablkům odstraníme jadřinec a nakrájíme je na menší dílky. Kuře v troubě obrátíme prsíčky vzhůru a troubu zmírníme asi na 150 stupňů. Asi 45 minut před...

Svatomartinská husa už je snědena, ale to neznamená, že si nemůžeme pro kteroukoliv sváteční příležitost na huse pochutnat. Letos jsem se hned po svátku Svatého Martina vydala na pár dnů do přírody – na mou oblíbenou Šumavu. V chalupě, kde v kuchyni praskají kamna a dřeva není nikdy dost, se v chladném počasí vaří nádherně. Rozhodla jsem se proto i tentokrát užít si vaření ve stejných podmínkách, v jakých jsem loni připravovala perličku s kaštanovou nádivkou. Času byl dostatek a navíc: Tučnější porce lze kdykoliv spálit na pěší túře. Zatímco v Praze byla inverze, při cestě na Antýgl, Turnerovu chatu nebo Modravu bylo slunečno a mrazivo. Takové počasí mám moc ráda. Kolem kamenů v řece Vydře se už začaly tvořit ledové plochy a téměř každý tekoucí pramínek vody v lese byl už také pod ledem. Na pastvinách se pásly různobarevné krávy a na Turnerově chatě jsem znovu měla štěstí na Vydrýska, letos tam byli dokonce dva… Den, který jsem se rozhodla věnovat vaření, byl asi nejchladnější, ale o to více fotogenický… Příprava slavnostního pozdního oběda bude náročná a dlouhá a proto bylo třeba den zahájit vydatnou snídaní… Husu, objednanou a zakoupenou u chovatele v pražské Holešovické tržnici, jsem večer před přípravou důkladně očistila, z břišní dutiny vyjmula přebytečné sádlo (to jsem později přidala k huse do pekáče) po povrchu i uvnitř řádně nasolila a okmínovala. Huse je třeba odříznout koncové části křídel a společně s droby je později použít třeba na vývar nebo kaldoun. Do bříška se šestikilové huse také vešla tři krásná jablíčka. Jejich vůně při pečení rafinovaně prostoupí husí maso a dodá mu lahodnou chuť. Kůži husy je dobré na bocích a v okolí stehen opatrně propíchnout kuchyňskou jehlou, aby se sádlo lépe vypékalo. V žádném případě se ale nesmí píchnout až do masa. Vytékala by pak z něj i šťáva a pečínka by byla příliš vysušená. Husu jsem už na pekáči dobře zakryla alobalem, aby se kůže záhy nepřipálila, podlila trochou vody a pekla velmi pomalu. Maso tak zůstalo krásně šťavnaté a já měla čas připravit všechny přílohy. Husu jsem zpočátku asi 1 hodinu pekla obrácenou na pekáči prsíčky dolů. Po hodině jsem ji obrátila a pekla ji na zádech za občasného mírného podlévání horkou vodou...