Své občasné pobyty v přírodě pod stanem nebo jen tak pod širákem už asi blíže zmiňovat nemusím. Kouzlo otevřeného ohně, praskající dřevo, vůně pokrmů na ohni připravovaných, ranní cesty k vodnímu prameni pro zásoby vody, večery a noci pod hvězdnou oblohou. Toho všeho se prostě několikrát za rok nechci vzdát. Lesy jsou plné borůvek a malin a dají se využít různým způsobem. Kdo má trpělivost, nasbírá si dostatečně velké množství na domácí zavařeninu. A nebo si po návratu z takové lesní procházky ze všeho toho úžasného ovoce připravíme ovocnou omáčku pro lehký moučník. Konkrétně tento se dá v pohodě zvládnout venku na ohni. Stačí mít po ruce několik základních surovin z místního obchodu. Na lívanečky si připravíme: • 300 ml kefíru • 2 vejce • 160g celozrnné mouky • 1 lžíci třtinového cukru • špetku soli • olej na smažení • zakysanou smetanu na ozdobení Protože lívanečky jsou vyrobeny z tmavé mouky a neobsahují téměř žádný cukr, můžeme je použít jako ruské „bliny“ i naslano. Třeba ozdobené créme fraiche a kaviárem… Na omáčku z lesního ovoce: 2 hrnky měkkého ovoce (jahody, maliny, borůvky) 30 g másla šťávu z jednoho citrónu třtinový cukr dle chuti V kefíru rozšleháme vejce a postupně přidáváme tolik mouky, až hmota téměř nestéká ze lžíce. Přidáme špetku soli a množství cukru podle své chuti. Na rozpálené pánvi pečeme lívanečky z obou stran do zlatova. V pánvi pak rozpustíme máslo a přidáme rozmačkané nebo pokrájené ovoce. Ochutíme citrónovou šťávou, aby si ovoce zachovalo svou jasnou barvu. Osladíme dle vlastní chuti. Lívanečky podáváme teplé s horkou ovocnou omáčkou a zakysanou smetanou. Dobrou chuť! Fotografie vznikly 28.4.2012 a společně s receptem jsem je vytvořila pro třetí vydání časopisu Bohemia Living. Díky tomu jsem náhodou prožila jeden z nejkrásnějších narozeninových dnů 🙂...

Uplynulý týden jsem strávila v Jižních Čechách. Počasí bylo naprosto perfektní, na Čechy až neobvykle stálé a horké. Několik výletů na oblíbená a známá místa, procházky chladivým lesem – zejména po ránu, to vše bylo na programu. Užila jsem si opalování, čtení, projížďky loďkou po rybníku a také grilování. Gril, který jsem měla k dispozici, byl svou velikostí ideální. Maso i příloha se tak mohla opékat najednou Pro 4 osoby si připravíme: 2 kusy kachních prsou 1 snítku šalvěje 6 meruněk 2 dcl mandlového likéru Amaretto 120g créme fraiche hrubou mořskou sůl Přípravu začneme den předem. Kůži na kachních prsou nařežeme do čterečků tak, abychom zbytečně neřízli do masa. Při pečení by nám vytékala šťáva. Do vzniklých zářezů vtlačíme prsty několik omytých šalvějových lístků. Nádobu, ve které necháme prsa přes noc odležet, vyložíme po dně také šalvějovými listy. Maso na ně položíme a bohatě zakápneme likérem Amaretto. Trochu likéru se snažíme dostat i pod maso. Nádobu zakryjeme potravinovou fólií a necháme v chladu. Na grilu rozpálíme dřevěné uhlí a když začnou být všechny uhlíky pěkně žhavé a už nehoří plamenem, můžeme grilovat. Z masa odstraníme šalvějové lístky, protože by se při pečení připalovaly. Ale i tak je lépe maso položit na aluminiový tácek, aby jeho příprava mohla probíhat pozvolněji a nebylo po povrchu spálené. Kachní prsa začínáme péci kůží dolů. Z kůže se vypeče skvělý a zdravý kachní tuk a ten se pak bude hodit i pro stranu masa bez kůže. Na druhý aluminiový tácek naklademe meruňkové špízy, které jsme připravili z omytých, vypeckovaných a rozpůlených meruněk. Meruňky grilujeme jen tak, aby zůstaly při podávání pevné. Maso si spokojeně odfukuje na grilu a tak nakrájíme bagetu na silnější plátky, lehce je můžeme potřít vypečeným kachním tukem a rovněž opečeme na grilu. Créme fraiche promícháme 0,5 dcl mandlového likéru Amaretto. Takto ochucenou smetanu budeme podávat k masu a špízům. Meruňky pečením neobyčejně zesládnou a ochutnáte na vlastní jazýček, jak skvělá je to kombinace. Pro kachní prsa není společnost ovoce nic neobvyklého – běžně bývají podávána s fíky, pomerančem, hruškami či jiným ovocem. Dobu grilování nelze přesně určit, bude záviset na intenzitě ohně a velikosti masa. Bude se však pohybovat kolem 30 minut. Meruňkám i bagetkám bude stačit minut asi 10...

Takovou rybu si můžeme připravit jak venku na grilu, tak třeba doma v troubě. Pro pečení na mřížce (podložce) nad mírně žhavými uhlíky zakrytého grilu bude vhodnější použít alobal. Přikláním se však více k pečení v troubě. Kromě ostatních surovin bude třeba dostatek pečícího papíru a kus provázku nebo kancelářská sešívačka. Pokud balíček opravdu dobře a pevně uzavřeme, úprava ryby v papilotě zajistí velmi aromatické a zejména šťavnaté maso. Připravíme si pěknou, čerstvou rybu a dále použijeme to, co se k rybám hodí nejvíce: bylinky a citrón. Já jsem si pro přípravu vybrala rybu s názvem Pražman. Také proto, že se jedná o dravce, je jeho maso velmi chutné, pevné a bílé. Z bylinek z naší bylinkové zahrádky jsem vzala oregáno, šalvěj, plocholistou petrželku, rozmarýn a saturejku. Bylinkami prostě nic nezkazíte. Rybu jsem si nechala očistit v obchodě, má velmi malé šupinky a tak bych je nerada v kuchyni nacházela dalších pár měsíců 🙂 Vykuchaná bude ryba z obchodu zcela jistě. Do břišní dutiny vložíme kus citrónu (buď bio-citrón nebo lépe bez kůry), pár bylinek a kus bylinkového másla. Můžeme přidat hrubou mořskou sůl, pokud máslo není solené. Na spodní části dvojité vrstvy pečícího papíru, který jsme před tím důkladně navlhčili vodou, vytvoříme jakési bylinkové lůžko, na které rybu položíme. Zakápneme ji citrónem, lehce osolíme a opepříme a navrch znovu naklademe bylinky a znovu kus másla. Do balíčku také přidáme půlená cherry rajčátka. Před zabalením vše zakápneme olivovým olejem. Povrch opět zvlčíme vodou (např. z rozprašovače). Balíčky vložíme na plech do předehřáté trouby a pečeme na 190 stupňů asi 25 minut, podle velikosti ryby. Poté zarolovaný pečící papír opatrně rozbalíme a přebývající zbytečně dlouhé části odstřihneme. Tuto operaci je nejlépe vykonat až na talíři. (Právě tak se totiž podávalo maso upravené v papilotě v restauracích. Dnes už je k vidění velmi zřídka.) Jen dáváme pozor na množství horké páry, která se během pečení v pevně uzavřeném balíčku nahromadila. K vynikající a díky rajčátkům zlatavé šťávě můžeme podávat vařené brambory nebo čerstvou bagetu… … a dáme se do jídla… Dobrou chuť!...

Na setkáních pod stany bývá ta pravá chvíle si uvařit nějakou kotlíkovou specialitu. Stačí jen dostatek dřeva a také dostatek času. Vaření v kotlíku rozhodně není příprava minutkového jídla, dlouhé dušení má na maso blahodárný vliv a vždy máte dost porcí pro přátele… Bizoní maso jsem koupila naprostou náhodou a přemýšlela o jeho nejvhodnější úpravě. Myšlenku uvařit z něj guláš jsem okamžitě zavrhla jako svého druhu gastronomické zvěrstvo a snažila se dopátrat informací, jak by asi postupovala při jeho úpravě kuchařka z původního etnika obývajícího lesy na východě severoamerického kontinentu. Tedy žádná mletá paprika, žádný pepř a jiné netypické pochutiny nepřipadaly v úvahu. Kromě plodin, které lesní indiáni sami pěstovali, používali též volně rostoucí lesní plody, které do zásoby sušili a také byliny. Naštěstí nám mezi lidmi, kteří se o život původních obyvatel Ameriky zajímají, pár přátel a ti mně poskytli cenné rady. Na přípravu dušeného bizoního masa jsem nakonec použila: 1700 g bizonního masa 2 cibule jednu dýni 200g sušených brusinek 1 cuketu 2 kukuřičné klasy svazek bylinek (rozmarýn, šalvěj, tymián, oregano) olej ze slunečnicových semínek sůl Podobná letní kuchyně bývá vybavena nejen nádobím… Nezbytné jsou také pomůcky pro rozdělání ohně. Mezi ty patří např. březová kůra, kterou nejlépe uchráníme od vlhkosti ve váčku vyrobeném z vysušeného zvířecího močového měchýře. Dále je samozřejmě třeba voda, která bývala uchovávána ve vysušených a vydlabaných tykvích. Jako zátka pak posloužil třeba kus vyschlého kukuřičného klasu… Základem jídelníčku severoamerických lesních indiánů byly tři posvátné plodiny označované v mytologii Čerokýzů jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (dýně). Kombinací těchto plodin si indiáni zajistili základní zdroj kalorií včetně nezbytných minerálů a vitamínů prakticky na celý rok. Kukuřice je ideálním základem lidské stravy. Chybí jí ovšem dvě nezbytné aminokyseliny – lysin a tryptofan, a dále vitamin B2 a niacin. Tyto látky se nacházejí ve fazolích. Tykve jsou zase výtečným zdrojem vitaminu A a z jejich semen lze získat kvalitní rostlinný tuk, který kukuřice ani fazole nemají. Tři sestry doslova vybízejí ke společnému pěstování na jednom poli. Fazole pomocí bakterií žijících na jejich kořenech poutají do půdy vzdušný dusík, čímž „hnojí“ sebe, kukuřici i dýně. Tykve se plazí v nejspodnějším patře, stíní půdu, udržují ji vlhkou a brání v růstu plevelům. Některé zdroje uvádějí, že...

… aneb zážitková gastronomie trochu jinak. Ten nápad se jednomu člověku zrodil v hlavně už dávno, ale k jeho realizaci došlo v prvních červencových dnech. S několika přáteli vyznávajícími život v 18. století jsme se utábořili v opevnění města Terezína. Zde byla na sobotu plánována menší bitva a na tentýž den večer velká hostina. Organizátor této akce oslovil kamarády z Historického spolku města Bíliny a ti jeho přání vzali jako výzvu. Nutno říci, že se toho úkolu zhostili naprosto úžasným způsobem. Účast se očekávala vysoká, ale vlastně až v den hostiny byl znám počet účastníků. A těch bylo nakonec téměř sedmdesát. V den, kdy se hostina konala, rozhořela se čtyři velká ohniště a na nich se hřály kotle, kotlíky, hrnce i pánvičky. Celý kuchařský tým pod zkušeným vedením paní Marušky pracoval s ohromným nasazením. Ve finále se na přípravě podílelo asi osm lidí. Základ kuchyřského týmu s vařečkami včetně „topiče“ tvořilo lidí šest. A v tomto počtu dokázali téměř nemožné. V takovýchto podmínkách připravit tak velké množství chodů, a to všechno podávat horké či teplé ve stejný okamžik, je opravdu umění. S ohledem na dostupnost surovin a pochopitelně už oproti 18. století pokročilým chutím strávníků však nečekejte, že všechna jídla byla přísně dobová. Skolit jeleny, srnce nebo křepelky a jinou pernatou zvěř v našich možnostech nebylo. Ve čtyřech bočních výklencích pevnostních chodeb byly připraveny stoly s lavicemi a ty si každá skupina prostřela ve svém duchu. Nevím to zcela jistě, ale nebudu daleko od pravdy když řeknu, že tyto prostory zažily takovou vůni jídla poprvé… V chodbě uprostřed pak byly připraveny rautové stoly. A co se podávalo? Na jedné straně byly smažené kuřecí čtvrtky, pečení králíci, kančí guláš, kuře po provensálsku, vepřové závitky se slaninou a hráškem, různé druhy domácího pečiva včetně třeba bramborového chleba. A k tomu všemu vynikající hustá zeleninová omáčka… Na protějším stole jsme pak našli vařené brambory ve slupce, směs listových salátků, šťouchané brambory s jarní cibulkou, bramborové knedlíky, čerstvou i dušenou zeleninu, čerstvé ovoce, teplý jablečný kompot, vdolečky se smetanou, palačinky se zavařeninou, piškot se šlehačkou a čerstvými jahodami a bábovku. Pochutnat jsme si také mohli na vařených křepelčích a slepičích vejcích a připraveno bylo dokonce vejce pštrosí. To ovšem, díky své hmotnosti a...