Moje první letošní zavařenina. Višně jsou v ČR v posledních letech spíše vzácnost, bohužel. Pokud nemáte zrovna obalenou višeň na zahradě, jsou ke koupi jen velmi zřídka. Ale pokud na ně přece jen natrefíte, s koupí neváhejte. Ve druhé polovině června jsem trávila dovolenou v Maďarsku. Kupovat tam nádhernou zeleninu a voňavé ovoce je prostě radost. A tak jsem si při odjezdu z Maďarska domů koupila čtyři kilogramy a už v autě vymýšlela recept. Koneckonců, zavařovala jsem i na dovolené v Provence 🙂 Takže doma hned po vybalování oblečení začalo zavařování. Višní byly přesně čtyři kilogramy a po vypeckování byla hmotnost tři kilogramy. Dále jsem použila: • 1 lžičku mleté skořice • 1,5 cl červeného portského vína • 750 g želírovacího cukru 3:1 • 1 balení kyseliny citrónové Vypeckované višně měly hodně šťávy, ale i tak jsem je v hrnci ještě trochu pomačkala, aby nebylo třeba je příliš dlouho vařit. Vlastně se o totéž snažím u všech zavařenin – ovoce zbytečně dlouho nevařit. Pouze do doby, kdy má požadovanou vláčnost a strukturu. A zbytečně to nepřehánět s množstvím cukru. Horkou zavařeninu nalijeme do vařící vodou vymytých a vysušených sklenic, uzavřeme a otočíme víčkem dolů. Až zavařenina zcela vychladne, uložíme ji do sklepa nebo na jiné chladnější místo. Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky se zavařeninou, je zde: Dobrou chuť!...

Rebarbora na zahradě rozprostírá své ohromné listy a kočky ji využívají jako slunečník. Pár stonků jsem otrhala a připravila rebarborový sirup. Je příjemně a výrazně sladkokyselý, ale vězte, že do letních koktejlů a limonád se bude náramně hodit. Nabízím recept na můj oblíbený koktejl: • 1 lžička rebarborového sirupu • 1 díl Ginu • 2 díly Prosecca (pro ty méně odvážné perlivá voda) • led Na přípravu sirupu jsem použila odšťavňovač. Stačilo: • 500 g rebarborových stonků • 270 g krystalového cukru • 30 g čerstvého zázvoru • 10 g kyseliny citrónové Rebarborové stonky nalámeme na menší kusy a oloupeme co nejvíce jejich povrchu. I tak se může stát, že s vlákny bude mít odšťavňovač trochu problém. Slupky uchováme pro další vaření. Obsahují totiž celkem dost pektinu, takže sirup bude mít tu správnou konzistenci. Z uvedeného množství rebarbory vznikne asi 300 ml šťávy. Tu přecedíme přes plátno do hrnce a ke šťávě přidáme rebarborové slupky. Zázvor oloupeme a nakrájíme na slabé plátky nebo ho pro intenzivnější chuť můžeme nastrouhat. Přidáme celé množství cukru. Necháme krátce přejít varem, přidáme kyselinu citrónovou a sirup opět přes jemné plátno slijeme do připravených, vroucí vodou vylitých a vysušených sklenic. Před uzavřením necháme téměř zchladnout. Poté uchováme v lednici. Pokud by se vám hodila etiketa na sklenice se sirupem, je zde: Příjemný začátek léta!...

Je to tak trochu zimní verze salátu panzanella. A místo dressingu jsem použila jablečné želé, na podzim vyrobené z těch nejkrásnějších jablíček. Na salát pro dva si připravíme: • několik listů dubového salátu • 2 plátky chleba • 100 g sýra gorgonzola • několik vlašských ořechů • několik lískových ořechů • pár lžiček jablečného želé List dubového salátu omyjeme, v odstředivce na saláty osušíme a natrháme. Plátky chleba nasucho nebo na několika kapkách olivového oleje opečeme, nalámeme a přihodíme k salátu. Přidáme větší kostičky sýra gorgonzola a nahrubo nasekané vlašské a lískové ořechy. Nakonec přidáme několik lžiček jablečného želé. Dobrou chuť!...

Ovoce a bylinky jdou skvěle dohromady. O tom jsem se už několikrát přesvědčila při výrobě zavařenin. A proč tedy nezkusit spojit chuť jablek třeba s tymiánem a se šalvějí? Budeme k tomu potřebovat pouze čistou jablečnou šťávu a čerstvé bylinky. Nemám ráda moc přeslazené zavařeniny, takže jsem použila želírovací cukr. V případě použití krystalového cukru bychom totiž museli počítat alespoň s dvojnásobným množstvím a také značně prodloužit dobu varu. Šťávu z jablíček získáme pomocí odšťavňovače. Na zimu je takový odšťavňovač celkem fajn společník 🙂 Štáva z červené řepy, řapíkatého celeru nebo mrkve je pro něj hračka. K zelenině lze do odšťavňovače přidat třeba petrželku, bazalku nebo další bylinky. Kombinací máme nepočítaně. Na pět menších skleniček jablečného želé potřebujeme: • 1,4 l jablečné šťávy (vznikla z 2,2 kg voňavých a šťavnatých jablek, odrůda Spartan) • 500 g želírovacího cukru 3:1 • několik snítek tymiánu • několik lístků šalvěje Jablka dobře omyjeme a rozkrájíme na kusy, které se vejdou do horní části odšťavňovače. Zakrátko získáme šťávu, která se už během odstřeďování v nádobě odděluje od pěny. Šťávu po částech vléváme do síta, vyloženého plátnem a necháme ji překapat. Cílem je získat tekutinu co nejčistší. Z uvedeného množství jablek (22 kusů) jsem získala 1,4 l šťávy. Do čajového filtru nebo do plátna zabalíme pár snítek tymiánu a lístků šalvěje. Ty můžeme roztrhnout, aby se z nich lépe uvolnila vůně. Dobře zavázaný balíček vložíme do hrnce s jablečnou šťávou a zahříváme. Pomocí vařečky čas od času sáček s bylinkami v tekutině stiskneme, aby se vůně uvolnilo co nejvíce. Přidáme želírovací cukr a necháme přejít varem (postupujeme dle návodu na sáčku). Sbíráme pěnu nebo spíše šlem, který se během varu vytvoří, zejména v místech, kde jsou ponořené sáčky s bylinkami. Mírně zchladlou tekutinu vléváme do vroucí vodou vymytých a vysušených sklenic. Do každé sklenice můžeme pomocí kuchařské pinzety vložit vroucí vodou spařenou snítku tymiánu a lístek šalvěje. Jednak pro efekt a jednak proto, aby bylinková vůně byla ještě silnější. Sklenice pevně uzavřeme a otočíme dnem vzhůru. Takto nechávám sklenice až do úplného zchladnutí. Jablečné želé můžeme využít stejně jako kteroukoliv jinou zavařeninu, ale možná ještě lépe se hodí jako doplněk k sýrům nebo třeba k paštice. Stejně tak je to skvělý zástupce dressingu v salátu.   Pokud by se vám hodila...

Je fajn mít doma spoustu dobrých a kvalitních dochucovadel. Mám tím na mysli různé oleje – kromě dost velkého množství olivového oleje mám ve spíži také olej z vlašských ořechů, lískových ořechů, olej konopný, lanýžový a tak podobně. S octy jsem na tom skoro stejně. Ráda je používám zejména na různé zálivky na saláty, ale třeba na dochucení karamelizované zeleniny (červená řepa, mrkev) nebo různých studených omáček k masu nebo k fondue. Právě takové různé oleje a octy se dají koupit třeba v prodejnách Vom Fass. Ale některé z nich si můžeme vyrobit sami. Třeba tento ocet. Výroba domácího malinového octa je velmi jednoduchá. Použijeme 4 dcl kvalitního suchého bílého vína a 125 g čerstvých malin. Skleněnou láhev vypláchneme vroucí vodou a necháme vysušit. Tato pravidla zachovávám jak u výroby zavařenin, tak u čehokoliv, co není určeno k okamžité spotřebě. Maliny opláchneme studenou vodou a necháme v sítku důkladně okapat. Poté je vsypeme do sklenice a zalijeme vínem. Sklenici uzavřeme a ponecháme 14 dní na světlém místě. První den… … po osmi dnech… Teprve asi 11. den jsem zaznamenala jistý úbytek části tekutiny, která se odpařila. Asi 13. den se na skle kolem horní hladiny tekutiny začala tvořit bílá sraženina – ocet je hotov. … po čtrnácti dnech… Pokud bychom si nebyli jisti, malinko nalijeme na lžičku. Chuť je méně „octová“ i když proces proběhl v pořádku. Převládá totiž silná chuť malin a ta obsahuje i chuť sladkou. Připravíme si skleněnou lahvičku, kterou lze pevně uzavřít. Opět ji, včetně zátky, vydesinfikujeme vroucí vodou. Vodu vylijeme, lahvičku necháme vyschnout a poté do ní přes plátno scedíme ocet. Při skladování na chladnějším místě vydrží v pohodě téměř rok. Pokud by se vám hodila etiketa na sklenici s octem, je zde:...