Po delším čase se mi podařilo koupit bedničku červených španělských pomerančů. Jedná se o odrůdu Sanguinello. Pomeranče byly z poloviny tmavě červené po svém povrchu, uvnitř byly dvojí: některé „žíhané“ a některé zcela rudé. Zrovna teď mají svou sezónu. Chtěla jsem si je trochu užít a tak mi čtyři kilogramy (v mém případě 24 kusů) vůbec nepřipadaly hodně. Už dlouho toužím po doma vyrobené marmeládě právě z těchto pomerančů a tak jsem nejprve s menším množstvím vyzkoušela recept tak, jak jsem si naplánovala. Marmeláda – protože tak můžeme nazývat pouze tu pravou – pomerančovou, chutná úžasně. A tady je recept: Na výrobu čtyř větších skleniček marmelády potřebujeme: • 1 l šťávy z červených pomerančů (14 kusů, tedy něco přes 2 kg) • kůru z 8 pomerančů • 0,5 l vody • 250 g krystalového cukru • 250 g želírovacího cukru 1:3 • 3 cl likéru Grand Marnier Pomeranče, ze kterých použijeme kůru, velmi důkladně omyjeme. Poté z nich kůru oloupeme škrabkou na zeleninu. Proužky kůry pak můžeme dát asi 3 na sebe a krájíme na velmi jemné nudličky. Kandovaná kůra je velmi příjemně nahořklá a je fajn, když je jí v marmeládě dost. Ze všech pomerančů pak vylisujeme šťávu. Z několika (tedy co nejvíce se vám bude chtít) pomerančů nožem odstraníme vnitřní přepážky a společně s případnými jádry a dalšími částmi, které zachytil lis na citrusy, vložíme do plátna. Vše dobře svážeme do balíčku. Tyto části údajně obsahují pektin a ten je důležitý pro každou zavařeninu. I tak jsem však použila želírovací cukr. Vyhnula jsem se tak přidání jinak (a na můj vkus) ohromného množství krystalového cukru. Marmeláda už by pak byla nepříjemně přeslazená. V podstatě se o totéž snažím i u ostatních zavařenin. Do nerezového kastrolu vlijeme šťávu z pomerančů a vodu. Vodu přidáváme jednak kvůli množství a také kvůli zjemnění jinak velmi nahořklé chuti. Vsypeme na nudličky na krájenou kůru, vložíme plátno se zbytky dužiny a přivedeme k varu. Poté vaříme na mírném plameni do změknutí kůry. Z povrchu stále sbíráme pěnu. Po asi 40 minutách vyjmeme balíček se zbytky dužiny a necháme jej vychladnout. Do hrnce přidáme krystalový cukr a vaříme přibližně 20 minut. Tekutina se začne čistit a trochu ztmavne. Kůra začíná být tmavší a...

K Vánocům patří nejen pečení cukroví, ale také příprava dalších voňavých rodinných receptů pro radost. Třeba vaječný likér. Postupovala jsem podle starého babiččina receptu a s výsledkem jsem velmi spokojena. Je báječný. Suroviny: 6 žloutků 230 g moučkového cukru 500 ml smetany 12% 1 vanilkový lusk 3 dcl třtinového rumu Do menšího kastrolku vlijeme smetanu, přidáme vyškrábnutý obsah vanilkového lusku a na plotně zahřejeme. Do smetany přidáme i prázdný vanilkový lusk pro intenzivnější chuť a vůni. Do větší mísy oddělíme vaječné žloutky. Ty za postupného přisypávání moučkového cukru pomocí šlehače utřeme do světlé pěny. Poté přidáme zchladlou smetanu bez škraloupu, který se na smetaně během chladnutí vytvořil. Smetanu lehce zašleháme a nakonec přidáme rum. Vše přelijeme do horkou vodou vymyté a vysušené lahve. Z uvedeného množství surovin budeme mít téměř jeden litr domácího vaječného likéru. Likér necháme alespoň čtyři nebo lépe pět týdnů v chladu odležet. Dobrou chuť!...

Dýně je prostě úžasná. Dá se z ní totiž vyrobit snad úplně všechno – od předkrmu po dezert. A tak jsem dostala další nápad na její využití. Prostě jsem stvořila svou první domácí dýňovou hořčici. Velmi ráda používám dýni Hokaido, protože kromě té úžasně oranžové dužiny má tu výhodu, že se nemusí loupat. Ingredience: 1 menší dýně Hokaido 1 cibule 2 lžíce olivového oleje 1/2 l zeleninového vývaru 2 bobkové listy 2 lžičky mletého hořčičného semínka 1 lžička čerstvě mletého zeleného pepře špetka muškátového květu šťáva z poloviny citrónu 1 lžička dijonské hořčice Dýni rozkrojíme, vyjmeme semínka a nakrájíme na menší kousky. Cibuli nakrájíme na kostičky a na horkém olivovém oleji zprudka osmahneme. Přidáme dýni a po chvilce restování vše zalijeme horkým zeleninovým vývarem. Přihodíme bobkový list a mleté hořčičné semínko. Vaříme do změknutí dýně, což bude trvat asi 20 – 25 minut. Směs poté rozmixujeme ponorným mixérem a ještě horkou dochutíme citrónovou šťávou, lžičkou dijonské hořčice a špetkou muškátového květu. Nakonec přidáme jemně semletý zelený pepř. Dýňová hořčice je skvělou přílohou zejména k voňavé masové pečínce. Právě tak jsem ji podávala na setkání foodbloggerů v Bytové restauraci na Faře, kde myslím všem moc chutnala. Dobrou chuť!...

A opět tu mám meruňky, tentokrát zavařeninu. Zatím jsem vyzkoušela dva druhy, příští rok možná přidám ještě s levandulí, protože sorbet v této kombinaci je opravdu lahodný. Meruňková zavařenina s vanilkou 1800 g meruněk 1 sáček (500 g) želírovacího cukru 3:1 2 vanilkové lusky Meruňky se zázvorem 1800 g meruněk 1 sáček (500 g) želírovacího cukru 3:1 strouhaný zázvor o velikosti asi jednoho a půl vlašského ořechu Při přípravě obou zavařenin postupujeme kromě dochucení stejně. Meruňky dobře omyjeme, vypeckujeme a každou polovinu ještě překrojíme na čtyři části. V hrnci pak meruňky rozmačkáme šťouchadlem na brambory. Záleží na stupni zralosti meruněk, ale i tak budete mít v zavařenině „extra velké kousky ovoce“. Přidáme rozpůlené vanilkové lusky i vanilková semínka, která jsme nožem vyškrábli zevnitř. V případě zázvorové zavařeniny přidáme oloupaný a nastrouhaný zázvor i se šťávou, která vznikla strouháním. Promícháme se sáčkem želírovacího cukru. Udávaný poměr je 500g cukru na 1,5 kg ovoce, ale klidně dávám ovoce 1,8 kg. Zavařenina bude sladká i tak a navíc se bude báječně hodit zejména k sýru. To nám kdysi poradila naše paní domácí Aimee ve Francii. Ta kombinace je opravdu skvělá. Poté už postupujeme obvyklým způsobem. Za stálého míchání necháme asi pět minut probublávat. Z vanilkové vyjmeme pinzetou před naléváním vanilkové lusky. Horkou zavařeninu nalijeme do vařící vodou vymytých a vysušených sklenic, uzavřeme a otočíme víčkem dolů. Až zavařenina zcela vychladne, uložíme ji do sklepa nebo na jiné chladnější místo. Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky se zavařeninou, je zde:...

Další zavařenina, tentokrát borůvková. Řekla jsem si, že nemusí být JEN borůvková a tak jsem trochu zaexperimentovala. Samotné borůvky by byly určitě vynikající, stejně jako loni maliny. Ale ta chuť za pokus stojí. Měla jsem k dispozici 1,5 litru borůvek, což bylo na váhu přesně 830 gramů. Na toto množství jsem použila 500g třtinového želírovacího cukru (1:1). Borůvky jsem důkladně vykoupala v kuchyňském dřezu, odstranila lístečky a stopky. Do hrnce jsem k borůvkám přidala dva velké omyté stonky citrónové máty a vše trochu pomačkala. Další postup je shodný s přípravou ostatních zavařenin. Jen před plněním do sklenic pinzetou vyjmeme mátové stonky. Citrónová máta má silnou limetkovou vůni a dle chuti zavařeniny soudím, že jsem zvolila dobře. Kdybych neměla mátu citrónovou, rozhodně bych použila běžně dostuponou mátu. Pokud by se vám hodila etiketa na skleničky se zavařeninou, je zde: Dobrou chuť!...