Potřebujeme: • 1 kg brambor (typ C) • 350 g hrubé mouky • 1 celé vejce • špetku soli • 2 balení ricotty • svazek medvědího česneku • špetku soli • 3 lžíce vepřového sádla • 3 žluté cibule Listy medvědího česneku dobře očistíme, opláchneme a necháme důkladně odkapat. Poté ho nakrájíme na co nejjemnější proužky a pomocí vidličky promícháme s ricottou. Můžeme malinko přisolit. Brambory si můžeme uvařit i den předem ve slupce v osolené vodě. Necháme je zchladnout. Poté je oloupeme a nastrouháme na struhadle s jemnými očky. Brambory ještě velmi mírně osolíme, přidáme vejce a postupně přidáváme mouku. Její přesné množství bude záviset na druhu použitých brambor. Dobře prohnětené a propojené těsto by se nemělo lepit, ale zároveň by nemělo být moc tuhé. Těsto rozdělíme na polovinu, aby se s ním lépe pracovalo. Pracovní plochu si posypeme moukou a na ní rozválíme první část těsta na asi 3 mm silný plát. Z něho vykrajujeme kolečka, která pomocí dvou lžiček plníme směsí ricotty a medvědího česneku. Poté okraje pevně stiskneme. Pracujeme svižně, aby nám těsto nezačalo řídnout. Na sporáku si připravíme hrnec s vroucí osolenou vodou. Taštičky vaříme po menších dávkách, aby se do hrnce dobře vešly. Po vložení do vroucí vody je nadzvedneme ode dna, stáhneme plamen a vaříme, dokud nevyplavou na povrch. To bude trvat pouze asi 3 minuty. Taštičky vylovíme děrovanou naběračkou a necháme odkapat. Zbylé těsto opět rozválíme a dále vykrajujeme a plníme taštičky. Z tohoto množství těsta při průměru vykrajovátka 10 cm připravíme asi 30 taštiček. Než se taštičky uvaří, připravíme si cibuli, kterou nakrájíme na velmi jemné proužky a na sádle necháme zezlátnout. Jakmile se barva začne blížit té, kterou požadujeme, cibulku odstavíme ze sporáku a ihned podáváme, protože i v horkém tuku bude tmavnutí pokračovat. Cibulkou společně s trochou sádla přelijeme taštičky. Dobrou chuť!...

Salát, který pochází z Nice v jižní Francii. Ale přece jen u nás možná najdete restauraci, která na svém jídelním lístku bude mít název „Nicosie“ (podle hlavního města Kypru). A když už jsme u toho názvosloví, je to asi tak stejný problém jako s Cordon Bleu 🙁 Stejně jako u ostatních klasických receptů, ani v tomto případě vlastně neexistuje ta jediná správná varianta. Salát, který lze kombinovat s ryze jarními českými ingrediencemi, jako jsou třeba ředkvičky nebo chřest. A nebo si barvami tohoto salátu můžeme rozjasnit třeba chladný zimní večer. Salát Niçoise by měl obsahovat černé olivy. V originálním podání by to měly být fialové, provensálské. Ale rozhodně bych se vyhnula olivám plněným, jakkoliv ochuceným a zeleným. Já preferuji olivy upravené „na řecký způsob“, tedy bez nálevu a s peckou. Jsou velmi aromatické. Pak také vařené vejce. Stačí jedno na porci. Pak je tu listový salát. Velmi často je použit Little Gem, který mám moc ráda. Někdy jsou listy lehounce natrhané po celé ploše talíře pod ostatní zeleninou, někdy jsou použita pouze srdíčka. Jen tak samotná, zalitá zálivkou, jsou báječnou křupavou pochoutkou. Potom rajčata. Pokud bych vycházela z toho, že musí být co nejlepší, měla bych na přípravu salátu asi dva týdny během léta a to ještě jen v případě, že bych měla rajčátka ze své zahrádky. To, co se poslední dobou objevuje v českých obchodech, a to bohužel bez ohledu na roční období, jsou rajčata žalostné kvality. Pro jarní čas jsem tedy rajčata nahradila ředkvičkami. Ostatně ty se někdy v salátu objevují i tak, ve společnosti rajčat. Zelené fazolky jsou další ingrediencí, která většinou nechybí. Čerstvé jsou u nás k mání spíše k podzimu (takže se nesejdou třeba právě s rajčátky). Použila jsem tedy fazolky nakládané a myslím, že i tak dobře splnily svůj účel. Viděla jsem salát také s fazolemi fava, ale dlouhé zelené fazolky jsou pro mne Francie. Přichází na řadu ryba. Někdo může tvrdit, že jedině ančovičky jsou ty správné do salátu Niçoise. Proč ne, pokud je máte rádi. Ale pokud vezmu v úvahu, že právě ančovičky jsou zásadní ingrediencí v dressingu na salát Caesar, pak tady máme dvě téměř stejné chuti dvou různých salátů. A to je škoda. Takže jsem spíše pro tuňáka. A přiznám se, že...

Tohle jídlo může být ideálním předkrmem, bezmasou večeří nebo třeba jídlem na Zelený čtvrtek před velikonočními svátky. K naplnění větších žampiónů jsem použila špenát, protože ho mám moc ráda. Můžete však použít třeba podušený medvědí česnek nebo právě jím špenát „nastavit“. Suroviny: • 6 větších žampiónů • 2 lžíce olivového oleje • 200 g čerstvého špenátu • 4 stroužky česneku • sůl • čerstvě mletý pepř • sýr na zapečení • řeřicha na posypání Žampióny vydlabeme, nejlépe vykrajovátkem na ovoce. Zastříkneme je olivovým olejem a vložíme pod předehřátý gril asi na 4 minuty. Mezi tím dobře opereme špenát, odkrojíme tužší stonky a spaříme vroucí vodou. Česnekové stroužky oloupeme, nasekáme na plátky a na rozpáleném olivovém oleji zprudka orestujeme. Jakmile začne česnek růžovět, přidáme spařený a posekaný špenát. Zprudka orestujeme. Tato činnost nám přesně vyplní čas, kdy se předpékají žampióny. Před plněním žampiónů špenátem z nich odstraníme vodu, kterou v troubě pustily. Vrchovatě navršíme špenát, na povrch naklademe kousky oblíbeného tučnějšího sýra, já použila ementál. Zapékáme asi další 4 minuty. Podáváme zakápnuté olivovým olejem a posypané čerstvě nastříhanou řeřichou. Tu mívám po ruce docela často. Koupená semínka v sáčku nasypu na navlhčenou kuchyňskou utěrku, kterou jsme v několika vrstvách složili na talíř nebo větší misky. Asi za tři dny máme řeřichu naklíčenou. Dbáme na dostatečnou vlhkost utěrky a dostatek přímého světla. Dobrou chuť!...

Loni na podzim jsem poprvé vyrobila svoje vlastní kysané zelí. Sesbírala jsem mnoho rad, spočítala poměr zelí, cibule, soli a kmínu a během jednoho slunečného říjnového odpoledne jsme zelí naložili. Poté, co odstartoval v příslušné teplotě kvasný proces, byl soudek-zelák přemístěn do chladnějšího sklepa. Po určeném čase v chladu si teď celkem pravidelně chodím nabírat svou dávku zelí a postupem času je čím dál lepší. Tentokrát jsem zelí využila na výrobu placiček. Na 12 placiček bude třeba: • 200 g kysaného zelí • 1/8 staršího chleba • 2 vejce • vepřové nebo kachní sádlo (na pečení) Chléb zbavíme kůrky a rozsekáme na hrubší strouhanku v kuchyňském robotu. Na dané množství zelí by jí mělo být na dvě hrsti. Zelí překrájíme na menší kousky. To naše je nakrouháno hruběji, než zelí kupované. Je křupavější a pevnější, z kupovaného vyrobíte placiček zřejmě méně nebo nebudou tolik nadýchané. Přidáme vejce, vše dobře promícháme a necháme chvilku odležet, aby chleba vstřebal tekutinu. Směs není třeba kořenit, v zelí je kmín i sůl, chléb je také dochucen. Poté na rozpálené a nepřilnavé pánvi lehce potřené tukem tvarujeme lžící placičky a pečeme na mírném plameni z každé strany asi 3 minuty. Podáváme jako přílohu k masu nebo samostatně, třeba k pivu či vínu. Dobrou chuť!...

Červenou řepu mám doma téměř neustále celou zimu. Tu čerstvou většinou použiji do odšťavňovače. A pak mám neustále několik kusů pečené červené řepy. To pokaždé omyté řepné bulvy přibližně stejné velikosti zabalím do (lépe dvojité) vrstvy alobalu a peču v troubě na 180 stupňů asi hodinu a tři čtvrtě. Takto upečená řepa po zchladnutí vydrží v pohodě týden v lednici, výborně se loupe a je moc sladká. Používám ji do různých typů salátů. A dnes se hodila do italského risotta. Na risotto pro dvě osoby potřebujeme: • 4 hrsti kulatozrnné rýže Arborio • 1 větší bulvu pečené červené řepy • 4 stroužky česneku • 2 šalotky • lžíci olivového oleje • 1 l zeleninového vývaru • 100 g studeného másla • 5 cl sherry • 150 g vyzrálejšího kozího sýra • řeřichu na ozdobu Na rozehřátém olivovém oleji s oříškem másla zprudka orestujeme nadrobno nasekaný česnek a šalotku. Vzápětí přidáme rýži. Po letech vaření mám přesnou odměrku – vlastní hrst. Dvě hrsti na jednoho jsou tak akorát. Pro velkého jedlíka dejte hrsti tři. Rýži osmahneme společně se šalotkou a česnekem, neustále mícháme. Až se zrnka obalí tukem a přestanou být průhledná, vše zastříkneme sherry. Jakmile se odpaří, dolijeme první naběračku horkého zeleninového vývaru. Ve vaření pokračujeme na středním plameni, stále mícháme. Jakmile rýže vývar absorbuje, dolijeme další naběračku. Takto postupujeme až do ukončení přípravy rýže. Asi pět minut před koncem vaření (cca po 15 – 20 minutách) přidáme červenou řepu, kterou jsme nastrouhali na struhadle s velkými oky. Řepa dá risottu svou nádhernou barvu a nasládlou chuť, ale ve struktuře bude takřka neznatelná. Přesně tak to mám ráda. Jakmile je rýže hotová (nebudu psát „měkká“, protože taková být nemá, prostě podle vašeho gusta), přidáme najemno nastrouhaný kozí sýr. Použila jsem „přestárlý“ z prodejny Cheesy a byla to skvělá volba. Na sýru rozhodně nešetřete, v risottu bude mít celkem výraznou chuť, která k řepě prostě patří. Poté přihodíme do risotta kostičky studeného másla, zprudka promícháme a ihned podáváme. Ohřívané risotto už není to pravé. Pro podávání jsem zvolila jednoporcové litinové pánvičky, které (dostatečně nahřáté) bezvadně udrží risotto horké až do doby, dokud jej nesníme. A to je přesně ono. Pokud budete podávat risotto na talíři, tak vždy na dobře nahřátém....