Obří bílé fazole „gigantes plaki“ v husté rajčatové omáčce ovoněné bylinkami. To se mi okamžitě vybaví s názvem „pečené řecké fazole“. V každém obchodě s řeckými potravinami je lze koupit třeba i ve studené podobě – jako salát. Jako hlavní chod jsou takto upravené fazole skvělé jako samostatné jídlo, bohatě zakápnuté olivovým olejem, podávané s bílým pečivem. Já mám tento druh fazolí nejraději jako „snídaňové“ – společně s dobrou opečenou salsicciou a vejci. Připravíme si: • 600 g bilých fazolí (měla jsem peruánskou máslovou fazoli) Na vaření fazolí: • několik snítek čerstvé saturejky • stroužek česneku Na rajčatovou omáčku: • 4 lžíce olivového oleje • 2 žluté cibule • 4 stroužky česneku • 1 plechovka loupaných rajčat • 700 ml rajčatové passaty • 2 lžičky sušeného oregána • pepř • sůl • pár čerrstvých rajčat k zapékání K podávání: • několik snítek čerstvého oregána • olivový olej Fazole důkladně propláchneme ve studené vodě a namočíme je nejlépe na 12 hodin. Množství vody volíme asi třikrát větší, než je objem fazolí. Po namáčení fazole slijeme a na vaření je zalijeme čistou vodou. Do hrnce přidáme několik snítek čerstvé saturejky – ta je velmi prospěšná v boji s nadýmáním. Pro ochucení fazolí můžeme přidat celý stroužek česneku. Fazole vaříme do doby, až budou zcela měkké. Rozhodně nepočítejte s tím, že při dalším zapékání „dojdou“. Některé fazole při namáčení, jiné až při vaření svléknou svou slupku. Bez ohledu na tento fakt zapečeme vše, i se slupkami. Cibuli nakrájíme nadrobno, stejně tak česnek. Na rozehřátém olivovém oleji nejprve zesklovatíme cibulku, poté přidáme nasekaný česnek. Vzápětí přidáme plechovku rajčat a passatu. Okořeníme, dobře osolíme a necháme provařit asi 45 minut. Uvařené fazole slijeme a vsypeme do zapékací nádoby. Vše zalijeme rajčatovou omáčkou, přidáme pár snítek oregána a v troubě rozehřáté na 170 stupňů zapékáme asi 1 hodinu. Do pekáčku můžeme hned na začátku přidat na kousky nakrájená čerstvá rajčátka ze zahrady nebo z truhlíků za oknem. Takto upravené fazole lze také zavařit do sklenic stejně, jako jsou ty kupované. Sklenice zavařuji v hrnci s vodou, která sahá nad víčka, při teplotě 80 stupňů asi 20 minut. V pohodě pak vydrží ve spíži a budou vždy po ruce. Z uvedeného množství surovin budeme mít asi...

Cassoulet je pokrm typický pro jihozápad Francie. Jedná se v podstatě o maso a klobásy pečené ve vrstvách fazolí, ochucené bylinkami a zeleninou. Přípravě takového jídla to chce věnovat vlastně jeden celý den a shromáždit všechny ingredience. Jídlo se zapéká v nádobě zvané „cassole“. Při mém pobytu v Nové Akvitánii, tedy v místě pro cassoulet blízkém, jsem se snažila tuto nádobu sehnat, ale neměla jsem štěstí. Pro přípravu jsem proto využila litinový hrnec. Pokrm se skládá z vepřového masa (bůček + plec), lépe s kůží, kterou také využijeme. Pokud bude i vepřová nožička, tím lépe. Dále do cassouletu patří konfitovaná kachní stehna. Přiznám se, že tuto ve francouzském supermarketu běžnou věc jsem viděla v ČR pouze jednou a cena byla dost neuvěřitelná. Není však problém si vyrobit kachní konfit doma. Lze ho dobře pak uchovat třeba v mrazáku. Kachní konfit můžete připravit podle tohoto mého receptu. Budeme potřebovat také syrové klobásky. V originálním pokrmu by měly být klobásy z Toulouse. Velmi podobné si vyrábím sama, recept zde. Ale vcelku běžně se dají koupit třeba v Lahůdkářství Sváček. Použít se dá také italská salsiccia. Z uvedeného množství surovin jsem připravila asi 12 porcí. • 1 kg fazolí • 750 g vepřového bůčku s kůží • 500 g vepřové plece s kůží • 1 vepřová nožička • 8 klobásek (každá cca 100 g) • 4 konfitovaná kachní stehna • 100 g pancetty vcelku • 200 g rajčatového protlaku • 2 mrkve • 1 žlutá cibule • 1 palice česneku • 8 hřebíčků • 10 kuliček celého pepře • svazek plocholisté petrželky • 1 lžíci soli Bouquet garni: • střední část z pórku • několik bobkových listů • několik snítek tymiánu • kus starší bílé bagety • olej z vlašských ořechů k podávání Den před vařením namočíme fazole. Vodu během namáčení jednou vyměníme. Pokud máme v mrazáku některé z ingrediencí, přemístíme je rozmrznout do lednice. Z vepřového masa odřízneme kůži a svážeme ji provázkem. Pokud bychom měli originální nádobu, lze kůžemi vyložit její dno. V litinovém hrnci jsem (i kvůli občasnému promíchání) kůže nepoužila. Vepřové maso nakrájíme na větší kostky. Očištěnou mrkev nakrájíme na několik kusů, česnek podélně rozpůlíme. Do oloupané cibule napícháme několik hřebíčků. Bílou část pórku rozkrojíme a za pomoci...

Období před velikonočním půstem je obdobím zabíjaček. Já se ale pustila do výroby domácích klobás. Chtěla jsem něco ve stylu italské salsiccie, cippolaty. Prostě syrová klobása s hrubší strukturou, která se dá použít jako zdroj mletého masa (třeba do těstovin), opéci na pánvi nebo v létě na grilu. Pro podobnou práci s masem je navíc vhodné chladnější prostředí, takže zima je ten správný čas. Možná právě proto nepotkáme žádného řezníka jen v tričku, ale vždy teple oblečeného a v několika vrstvách. Zpočátku jsem se inspirovala trochu z literatury, protože český internet klobásky spíše udí. O zimních víkendech nebo před pěší túrou mám ráda vydatnou snídani nebo spíše brunch. V tom případě je moje oblíbená kombinace: Kvalitní opečená klobása – syrová italská salsiccia, sázená vejce a velké bílé fazole v rajčatové omáčce naostřené trochou harísy. Dále mohou být také pečená sladká rajčata, řezem dolů na pánvi. A třeba také trochu domácích bramborových hranolků. Na výrobu jsem použila vepřové maso. V týdnu jsem si objednala u řezníka střívka na páteční vyzvednutí. Teď, v době zabíjaček a masopustu, byla k mání střívka širší, tj. jitrnicový rozměr. Pro salsiccie jsou lepší, kvůli snadnějšímu propečení na pánvi, střívka užší. Nevadí, klobásky nebudou tenké a delší, ale baculaté a kratší. Po počátečním opečení na pánvi bude tedy dobré je dát ještě na pár minut do trouby. Jinak střívka různých kalibrů lze objednat na e-shopu HEROLD řeznické potřeby. Připravila jsem si suroviny na poměr masa vs. tuku asi 2:1. S menším podílem tuku by byly klobásky suché, s velkým podílem tuku by po upečení byly vlastně také sušší, protože tuk by se vypekl. Pro jednodušší počítání jsou základní poměry: • 2 kg vepřové kýty • 1 kg vepřového sádla • asi 5 metrů střívka kalibru 26/28 • 50 g soli • asi 2 dcl ledové vody (lze nahradit suchým bílým nebo červeným vínem) • bylinky nebo koření – již bez soli Ze všeho nejdřív si v lednici připravíme dost volného místa. Bude třeba po částech chladit mleté, a později i ochucené maso. Dle zkušeností s mým masovým mlýnkem jsem maso i sádlo nakrájela na kostky o hraně asi 3 cm. Vepřové maso je dobré očistit od šlach a blan, ty by se nám pak zbytečně namotávaly...

Vaření na ohni pod širým nebem je prostě zábava, ať už je pozdní jaro, jsou letní prázdniny nebo máme krásný a slunečný podzim. Pár volných dní většinou trávíme na Šumavě pěšími výlety na známá místa. Jeden den však vždy věnujeme venkovnímu vaření. Počasí bylo tehdy na podzim perfektní, venku se dalo sedět až do setmění. Uvařené jídlo se pak v lednici uleželo a bylo stále lepší a dokonalejší. A navíc jsme každý podvečer po návratu z pěší túry nemuseli vařit. Chilli con carne má asi tolik verzí jako český guláš (i když několik surovin naznačuje spíše přípravu dezertu… skořice, čokoláda, třtinový cukr). Nakonec – příprava je velmi podobná a jak už jsem psala, odležením může pouze získat. Na vaření jsem použila smaltovaný 10 litrový kotlík na trojnoze. Počet porcí je tedy úměrný této velikosti a schopnostem jedlíků. Zhruba počítejte asi 12 – 14 porcí. Připravíme si: • 2 kg hovězího masa, nejlépe kližky • 200 g vepřového sádla • 1 kg červené cibule • 750 g suchých fazolí „červená ledvina“ • 2 konzervy loupaných krájených rajčat • 2 lžíce mleté skořice • 4 čili papričky • 4 lžíce třtinového cukru • 40 g kvalitní hořké čokolády • čerstvě mletý pepř • sůl • hovězí vývar Od začátku pracujeme v silných kožených rukavicích, které nás ochrání před možnými třískami, ale hlavně budou ohromným pomocníkem v práci s horkým kotlíkem. Před vařením venku je třeba si připravit dostatek dřeva. Nejprve menší třísky na rozhoření ohně, poté přikládáme větší a větší polínka. Kotlík zavěsíme tak, aby se ho pokud možno plameny nedotýkaly. Obsah kotlíku by se připaloval. Ale i tak půjde vaření o dost rychleji, než jste zvyklí v kuchyni na sporáku. A než se oheň rozhoří a rozžhaví se všechna polínka, můžeme si na něm narychlo opéci pár buřtíků 😛 Do kotlíku vložíme sádlo a jakmile se rozpustí, vsypeme cibuli nakrájenou na proužky. Sádlo jsem zvolila pro vaření na ohni proto, že snese vyšší teplotu a jídlo tohoto typu pak prostě chutná lépe. Cibuli stále mícháme, aby se nezačala připalovat. Jakmile zesklovatí a její objem se zmenší, přidáme do kotlíku hovězí maso pokrájené na větší kostky. Dobře zamícháme, necháme trochu opéci a přidáme konzervovaná rajčata. Pro podzimní vaření jsem zvolila rajčata...

Salát, který pochází z Nice v jižní Francii. Ale přece jen u nás možná najdete restauraci, která na svém jídelním lístku bude mít název „Nicosie“ (podle hlavního města Kypru). A když už jsme u toho názvosloví, je to asi tak stejný problém jako s Cordon Bleu 🙁 Stejně jako u ostatních klasických receptů, ani v tomto případě vlastně neexistuje ta jediná správná varianta. Salát, který lze kombinovat s ryze jarními českými ingrediencemi, jako jsou třeba ředkvičky nebo chřest. A nebo si barvami tohoto salátu můžeme rozjasnit třeba chladný zimní večer. Salát Niçoise by měl obsahovat černé olivy. V originálním podání by to měly být fialové, provensálské. Ale rozhodně bych se vyhnula olivám plněným, jakkoliv ochuceným a zeleným. Já preferuji olivy upravené „na řecký způsob“, tedy bez nálevu a s peckou. Jsou velmi aromatické. Pak také vařené vejce. Stačí jedno na porci. Pak je tu listový salát. Velmi často je použit Little Gem, který mám moc ráda. Někdy jsou listy lehounce natrhané po celé ploše talíře pod ostatní zeleninou, někdy jsou použita pouze srdíčka. Jen tak samotná, zalitá zálivkou, jsou báječnou křupavou pochoutkou. Potom rajčata. Pokud bych vycházela z toho, že musí být co nejlepší, měla bych na přípravu salátu asi dva týdny během léta a to ještě jen v případě, že bych měla rajčátka ze své zahrádky. To, co se poslední dobou objevuje v českých obchodech, a to bohužel bez ohledu na roční období, jsou rajčata žalostné kvality. Pro jarní čas jsem tedy rajčata nahradila ředkvičkami. Ostatně ty se někdy v salátu objevují i tak, ve společnosti rajčat. Zelené fazolky jsou další ingrediencí, která většinou nechybí. Čerstvé jsou u nás k mání spíše k podzimu (takže se nesejdou třeba právě s rajčátky). Použila jsem tedy fazolky nakládané a myslím, že i tak dobře splnily svůj účel. Viděla jsem salát také s fazolemi fava, ale dlouhé zelené fazolky jsou pro mne Francie. Přichází na řadu ryba. Někdo může tvrdit, že jedině ančovičky jsou ty správné do salátu Niçoise. Proč ne, pokud je máte rádi. Ale pokud vezmu v úvahu, že právě ančovičky jsou zásadní ingrediencí v dressingu na salát Caesar, pak tady máme dvě téměř stejné chuti dvou různých salátů. A to je škoda. Takže jsem spíše pro tuňáka. A přiznám se, že...